Zámek Zábřeh na Moravě: renesanční sídlo nad městem

Zábřežský zámek je dobrá zastávka pro ty, koho baví, jak se z hradu stává sídlo. Z pevnosti u obchodní stezky se po několika přestavbách stala renesanční stavba. Kulturní památkou je od roku 1964.

Hodí se pro zájemce o dějiny šlechtických rodů. Vystřídali se tu Šternberkové, páni z Kravař, Tunklové z Drahanovic, Boskovicové a Žerotínové. Každý rod tu nechal stopu.

Ocení ho také milovníci pověstí. Z hradu prý vedly podzemní chodby až na Brníčko a Hoštejn. Pravděpodobně šlo jen o únikové východy za hradby města, ale hluboká sklepení se zčásti dochovala.

Zámek je navíc dobrý výchozí bod. V okolí do deseti kilometrů leží několik hradů a zámků. Spojit je můžete do jednoho celodenního výletu po Zábřežsku.

Zámek stojí ve staré části Zábřehu. Dnes už nepůsobí jako hrad, ale jako renesanční sídlo. Původně tu stála tvrz, kterou ve 2. polovině 13. století rozšířili Šternberkové a páni z Kravař. Koncem 14. století se pak už mluví o hradu.

Hrad stál na příkrém svahu nad dnešní Havlíčkovou ulicí. Chránila ho vysoká kamenná zeď. Její zbytky se dochovaly dodnes. Od města ho oddělovaly hluboký příkop a brána s vytahovacím mostem.

V průjezdu zámku najdete vzácnou památku z doby Tunklů. Je to pískovcový štít s bohatou ornamentikou, erbem se dvěma rybami a letopočtem 1478. Původně visel nad hradní bránou.

Dnešní podobu zámku určil Jan z Boskovic. Po roce 1569 ho nechal přestavět pro svou manželku. Přibylo patro se čtyřmi sály a na straně k náměstí vznikla renesanční zahrada. Pod zámkem vyrostly nový pivovar a rozsáhlý panský dvůr.

Z pozdně renesanční doby pochází také hranatá úzká věž. Do 16. století patřil k zámku i kostelík, který byl později přestavěn na komnaty.

Po smrti Jana z Boskovic tu až do roku 1590 bydlela jeho sestra Kunhuta Žerotínová. Město za Boskoviců a Žerotínů rychle rostlo.