Zámek Jinonice v Praze: raně barokní velkostatek

Jinonice nejsou jen jedna budova. Čtete tu příběh celého panství. Dvorec se na tomto místě připomíná už roku 1088. Zámek založil Pavel Michna z Vacínova. Později patřil Schwarzenbergům, a to až do roku 1945.

Přijeďte, pokud vás zajímají dějiny Prahy mimo centrum. Hodí se pro milovníky architektury i pro ty, kdo sledují, jak se mění městská krajina. Uvidíte, jak historický velkostatek sousedí s novou zástavbou.

Zajímavý je i archeologický příběh. Tvrz, která tu stála před zámkem, objevil až výzkum v roce 2018. Vedl ho Tomasz Cymbalak.

Počítejte s tím, že areál je veřejnosti přístupný jen částečně. Jsou tu restaurace a firmy. Část zahrady je uzavřená. Místo proto sedí na krátké zastavení a na spojení s dalšími cíli v okolí, třeba s Vidoulskou jeskyní nebo zámkem Cibulka.

Zámek si drží podobu raně barokního velkostatku. Nad vstupem si všimněte aliančního erbu Ferdinanda ze Schwarzenbergu a jeho manželky Anny Marie von Sulz. Ferdinand zámek získal v dražbě po hraběti Sinzendorfovi.

Dnešní vzhled vznikal postupně. Hospodářský dvůr a zámeček přestavěl roku 1685 Jan Adolf ze Schwarzenbergu. V roce 1815 přišly klasicistní úpravy.

Areál je částečně přístupný. Najdete v něm restaurace a firmy. Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a stal se sídlem státního podniku. Později tu měl kanceláře a provoz Státní statek hl. m. Prahy.

Okolí se výrazně změnilo. Budovy kolem severního dvora zbourali, stejně jako další volně stojící stavby. Na začátku 21. století zmizela také kašna a altán. V západní části zahrady vyrostly v letech 2006–2007 čtyři moderní vilodomy se 74 byty. Chrání je historická zahradní zeď a jsou veřejnosti nepřístupné. Na západě navazuje čtvrť Botanica Vidoule.

K areálu patřil také pivovar na jižní straně dvora. Jeho roční produkce dosáhla až 14000 hektolitrů piva. Provoz skončil roku 1890.