Vidoulská jeskyně v Jinonicích

Tahle jeskyně není přírodní útvar. Lidé ji vyhloubili do pískovce a těžili z ní písek. Používal se na opravy selských stavení v okolí.

Místo má i sociální příběh. V pískovcových skalách tu bývalo víc vyhloubených jeskyní. V době hospodářské krize v první polovině 20. století v nich žila pražská chudina, podle popisu až do roku 1948. Starší tradici mají skalní byty pro dělníky z nedaleké cihelny. V roce 1887 je zachytil malíř Adolf Liebscher na kresbě Skalní byty na Vidouli. Chudoba a beznaděj tamních lidí ho silně zasáhly.

Hodí se pro zájemce o pražskou historii. Hodí se i pro ty, kdo chtějí krátkou procházku lesem bez velkého výšlapu. Jeskyně je snadno dostupná od stanice metra Jinonice a vstup je volný.

Nečekejte rozsáhlé podzemí. Je to malý prostor s výrazným příběhem.

Cesta začíná u stanice metra Jinonice. Půjdete na západ Puchmajerovou ulicí, což je asi 600 metrů. Na křižovatce Klikatá × Na Pomezí zabočíte a asi 100 metrů půjdete na sever ulicí Na Pomezí.

Po levé straně vystoupáte mírný hliněný svah. Vede na neznačenou lesní stezku na hranici přírodního parku Košíře-Motol a přírodní památky Vidoule. Po stezce půjdete severním směrem asi 180 metrů. Pak stromy ustoupí a cesta se rozšíří do podlouhlého úvalu. Po levé straně ho lemují nízké pískovcové skály.

V té nejbližší uvidíte vchod do jeskyně. Je znát už z dálky. Částečně ho zakrývá nízký hliněný val.

Uvnitř je nehluboký prostor s písčitým dnem. Na vstupu zůstaly stopy po zárubních. Poznáte z nich, že se jeskyně dříve zavírala vraty.

Stěny jsou z měkkého pískovce. Pokrývají je četné rytiny, které tam někdo vyryl ilegálně. Připomínají „skalní malby“, ale jsou novější a nemají s historií místa nic společného.

Na hodinku v lese to stačí. Berte pevnou obuv, stezka není značená a svah je hliněný.