Zámek Zahořany u Křešic na Litoměřicku

Zahořany jsou místem pro ty, kdo mají rádi architekturu a příběhy šlechtických rodů. Zámek stojí na místě tvrze. Jeho dnešní podobu určila barokní přestavba z poloviny sedmnáctého století a pozdější úpravy.

Majitelé se tu střídali často. Byli mezi nimi Vchynicové, Šlikové, de la Cronové a d'Ogilvyové. V roce 1781 koupil panství císař Josef II. a zřídil tu dočasnou vojenskou nemocnici pro terezínskou pevnost. Později patřilo k Ploskovicím a Velkému Březnu.

Hodí se pro lidi, kteří chtějí vidět, jak se budova proměňuje v čase. Zámek sloužil jako sídlo správy panství, restaurace, byty, kanceláře i tělocvična. Po letech chátrání má od roku 2023 nového vlastníka, který v něm trvale bydlí.

Počítejte s tím, že jde o obývanou stavbu. Údaje o prohlídkách ani otevírací době ve vstupních faktech nemáme. Zjistěte si je předem.

Zámek má nepravidelný půdorys. Jádro tvoří čtyři křídla kolem nádvoří. V severovýchodním nároží stojí třípatrová hranolová věž.

Severní křídlo má mohutné rizality v obou nárožích. Do nádvoří se otevírá patrovou arkádou.

Na průčelí jižního křídla uvidíte dva portály. Starší je pravoúhlý a nese jméno stavebníka Jiřího Benedikta d'Ogilvyho. Datovaný je do roku 1708. Druhý vznikl až ve třicátých až čtyřicátých letech osmnáctého století. V jihozápadním nároží je půlkruhový portál v edikuli. Zdobí ho zvlněné kladí na konzolách, slepá balustráda a alianční znak Jiřího Benedikta d'Ogilvyho a jeho ženy.

Uvnitř je většina místností zaklenutá. Nejvýznamnější je rytířský sál v prvním patře východního křídla. Má štukový strop a v rozích alegorické postavy.

Za návrhem barokní podoby stál podle popisu Bernardo Spinetti, snad i Carlo Lurago. Na pozdější úpravě se pravděpodobně podílel Octavio Broggio.

Všimněte si i stop pozdější doby. V roce 1872 zámek vyhořel, ale brzy byl opraven. Ve druhé polovině dvacátého století chátral, měl poškozené střechy a statické poruchy zdiva.