Zámek Milíčeves: raně barokní zámek u Jičína

Milíčeves ukazuje, jak se z tvrze stal raně barokní zámek a později empírová rezidence. Jezuité ho postavili v letech 1677–1679 podle plánů italského architekta a sochaře Carla Luraga. Zámek patří mezi významné barokní stavby. Jeho převýšený střed je jedním z prvních příkladů principu, na který později navázali Alliprandi a Santini.

Přijeďte, pokud vás zajímá architektura a příběhy šlechtických rodů. Na dějinách místa se podíleli Dohanští z Dohalic, Albrecht z Valdštejna, jezuité i Althannové. Poslední soukromou majitelkou byla Eugenie, narozená roku 1908.

Vezměte s sebou i chuť na procházku. Zámek stojí uprostřed parku o rozloze sedm hektarů, ke kterému patří dva rybníky. Park je přístupný široké veřejnosti.

Počítejte s tím, že budova slouží od druhé poloviny padesátých let 20. století jako domov pro seniory. Zámek je tedy především místem k prohlídce zvenčí a k procházce parkem.

Zámek uvidíte uprostřed parku. Hlavní průčelí směřuje na jih a má pět okenních os. Člení ho vysoký pilastrový řád, který probíhá přízemím i patrem. Uprostřed vystupuje rizalit s hlavním vchodem. Nad vchodem je malá lodžie na čtyřech sloupech a nad ní třetí, hodinové patro. Boční průčelí uzavírá trojúhelníkový tympanon. Střechy jsou sedlové.

Dnešní podobu určila empírová přestavba z roku 1841, kterou nechal provést Michael Karel Althann. Ve druhé polovině 19. století přibyl portikus a další patro.

Uvnitř vede přízemím oválný průjezd. Kolem něj jsou řazené místnosti s křížovými klenbami. Stropy v patře jsou ploché. V prvním patře je kaple sv. Václava. Její malba vznikla kolem roku 1850 a štukatury ukazují výjevy z legendy o svatém Václavovi.

Při stavbě se použil kámen z rozebíraného hradu Veliš, protože kvalitního kamene bylo v okolí málo. Z původní tvrze se dochoval přízemní klenutý prostor a část obvodových zdí.

Kolem zámku se rozkládá anglický park z roku 1841, uzavřený ohradní zdí. Stáje pocházejí z roku 1840 a loggie z roku 1860. Park je otevřený návštěvníkům i veřejnosti.