Felixburg – zámek v Rašovicích u Klášterce nad Ohří

Felixburg je místo pro ty, kdo rádi čtou příběhy za zdmi. Zámek nechal postavit Bohuslav Felix Hasištejnský z Lobkovic jako pohodlné renesanční sídlo. Mělo sloužit jemu samému a stát se novým správním centrem panství hradu Egerberk. Ten byl od roku 1600 zcela opuštěný.

Zajímavá je i historie majitelů. Panství se zadlužilo, přecházelo z ruky do ruky a jednou se ho dotkl i spor kolem velezrádné činnosti proti Rudolfu II. Prameny se v některých bodech rozcházejí a historici dodnes přesně neurčili ani rok dostavby.

Lidé zámku říkali také Hazenburg, podle výzdoby z malovaných zajíců. Takový detail se pamatuje.

Vezměte si Felixburg jako zastavení na delším výletě po okolí Klášterce nad Ohří. Hodí se pro zájemce o dějiny renesančního šlechtického bydlení, o rody Lobkoviců a Štampachů a o drobnější památky mimo hlavní trasy. Počítejte s tím, že popis mluví o zámku v minulém čase.

Felixburg stával na severovýchodním okraji Rašovic, na pravém břehu řeky Ohře. Hned vedle něj dosud stojí starý rašovický mlýn (čp. 2). Právě mlýn a říční břeh dnes pomáhají najít místo, kde sídlo bývalo.

Zámek vznikl ve stylu pohodlného renesančního sídla. Přesný rok stavby neznáme. Historici ho kladou na přelom 70. a 80. let 16. století, do rozmezí let 1554–1581. K zámku patřil i pivovar přenesený ze vsi Lestkov. Na jednu várku uvařil jen 13 sudů piva, takže zásoboval jen nejbližší okolí.

Zakladatel zemřel roku 1583. Panství převzala jeho manželka Anna, rozená z Fictumu. Co bylo dál, prameny líčí dvojím způsobem: zámek dostal buď syn Jan Waldemar, nebo jeho bratr Bohuslav Jáchym, který ho roku 1588 přenechal bratrovi. Jan Waldemar však špatně hospodařil a zadlužil se.

Pak následovala řada změn. Bratr zkusil panství prodat Volfovi ze Štampachu, ten ale nezaplatil. Roku 1589 zámek připadl věřiteli Janu staršímu z Lobkovic a roku 1590 jeho synu Ladislavovi staršímu. Po zabavení císařem se roku 1595 majitelkou stala Magdaléna Lobkovicová. O rok později panství prodala. Linhart ze Štampachu zemřel roku 1608 a majetek připadl jeho čtyřem synům.