Starý zámek Bečváry u Kolína: barokní zámek z 18. století

Starý zámek Bečváry je barokní stavba z osmnáctého století. Stojí v místě bývalé tvrze a od 31. prosince 1965 je kulturní památkou. Zajímavý je tím, že spojuje baroko s rokokem a že za sebou má dlouhý příběh majitelů.

Důležité je vědět jedno: zámek je v soukromém vlastnictví a veřejnosti nepřístupný. Dovnitř se nepodíváte. Místo proto osloví hlavně ty, kdo mají rádi historii a architekturu a chtějí si příběh domu přečíst předem.

Bečváry se připomínají poprvé v roce 1265 jako majetek Horyny z Bečvář. Později panství držel Ernst Gideon von Laudon a v devatenáctém století rodina Lišků. V roce 1995 koupil zchátralý zámek hudebník Robert Kodym. Mezi lety 2000 – 2011 ho opravil a přestavěl na soukromé sídlo.

Hodí se jako jedna zastávka na výletě po okolních zámcích a klášteřích. Nejbližší jsou Zásmuky, vzdálené 3,3 km a 3,6 km.

Zámek vznikl jako čtyřkřídlá jednopatrová budova. Zdobí ji pilastry, má arkádové nádvoří a mansardovou střechu. Severní, jižní i západní křídlo zůstala barokní. Východní křídlo dostalo rokokovou podobu.

Na stavbu se připravoval od roku 1749 Jan Josef z Pfeffershofenu. Samotná stavba začala v roce 1760 za Jiřího Hillebrandta z Prandova. Dostavbu vedl architekt Ignác Jan Nepomuk Palliardi, ale podle návrhu Jana Josefa Wircha, ne podle původních plánů.

Nejvýraznější je východní zahradní průčelí. Mělo dvoupatrový rizalit hlavního sálu a terasu s pravoúhle zalomenými schodišti, na kterou se vcházelo přímo ze sálu. Terasu nesly čtyři pilíře spojené stlačeným obloukem, takže pod ní vznikl arkádový podchod. Pod střechou býval Laudonův kamenný erb. Na vrcholu střechy byl pozlacený půlměsíc na počest Laudonova vítězství nad Turky. Terasu a schodiště zdobily plastiky Ignáce Františka Platzera z doby kolem roku 1770.

Vstupní průčelí se otáčelo na západ, původně k hospodářskému dvoru. Mělký trojosý rizalit s tympanonem nesl hodiny.

K zámku patřil pivovar. Nedochoval se, zůstaly jen sklepy. Park rozšířil na počátku devatenáctého století Karel Ludvík Rakousko-Těšínský. Po roce 1945 sloužil zámek jako archiv Československé akademie věd. Pak chátral, než ho koupil Robert Kodym.