Zámek Strážnice na jižní Moravě

Strážnice ukazuje, jak se hrad během staletí měnil v zámek. Začínal jako královský hrad z druhé poloviny třináctého století. Žerotínové ho v šestnáctém století přestavěli na renesanční zámek. Dnešní podobu mu daly klasicistní a romantické úpravy z devatenáctého století.

Zaujme vás, pokud máte rádi dějiny s konkrétními příběhy. Na hradě se roku 1468 setkali Jiří z Poděbrad a Matyáš Korvín a domluvili sňatek Matyáše s Kateřinou z Poděbrad. Zámek odolal několika útokům, například v letech 1604–1606 nebo roku 1704. Hraběnka Anna Kateřina ze Žďáru se po povstání poddaných v roce 1691 musela zachránit nočním útěkem do Bzence.

Hodí se i těm, koho zajímá lidová kultura. Sídlí tu Národní ústav lidové kultury. Zámek také snadno spojíte s výletem po dalších zámcích a hradech v okolí.

Přijedete do areálu na severním okraji města Strážnice. Uvidíte stavbu, která prošla několika slohovými vrstvami.

Jádrem je gotický hrad. Vznikl po roce 1260, kdy bylo Strážnicko trvale připojeno k Českému království. Spolu s hrady v Uherském Ostrohu a ve Veselí nad Moravou měl hlídat novou hranici před útoky z Uher.

Renesanční podobu připravil po roce 1568 Jan Jetřich ze Žerotína. Později zámek patřil rodu Magni. František Karel z Magni získal panství roku 1765. Založil park, zámeckou knihovnu a kapelu zaměřenou na italskou světskou hudbu. František Antonín z Magni zámek po roce 1840 přestavěl v pozdně klasicistním slohu. V padesátých letech devatenáctého století přibyly romantizující úpravy za Filipa Magnise.

Posledním majitelem byl Antonín Magnis, který zemřel roku 1944. O rok později byl zámek zestátněn. Dnes v něm sídlí Národní ústav lidové kultury a celý areál chrání stát jako kulturní památku.