Zámek Ořechov u Uherského Hradiště

Ořechov ukazuje, jak se z malé tvrze stal zámek a jak se budova měnila podle toho, kdo v ní žil. Tvrz tu stála už ve 14. století. Později z ní vznikl renesanční zámek a na přelomu 17. a 18. století dostal barokní podobu.

Zámek patřil šlechtě, velehradskému klášteru i salesiánům. Sloužil jako letní sídlo opata, výchovný ústav, škola Sboru národní bezpečnosti, ale i sklad. Tolik proměn uvidíte na jednom místě jen málokdy.

Zajímavý bude pro vás, pokud vás baví architektura a dějiny panství. Ocení ho i ti, kdo rádi srovnávají renesanční a barokní prvky na jedné budově. Hodí se jako zastávka při objíždění zámků a hradů v okolí Uherského Hradiště.

Osud zámku byl v posledních letech nejistý. Majitel se dostal do insolvence a v roce 2022 byl zámek znovu nabízen ke koupi. Před cestou proto zjistěte, zda je přístupný.

Uvidíte dvoupatrovou budovu o třech křídlech. Čestný dvůr uzavírá ohradní zeď s bránou. Základní rozložení zůstalo z renesance. Barokní úpravy se týkaly hlavně průčelí a interiérů.

V nárožích východního křídla stojí dvě hranolové věže. V koutech nádvoří najdete štíhlé okrouhlé věže se šnekovitými schodišti. Dávají stavbě výrazný obrys.

Uvnitř barokní přestavba změnila vstupní halu a reprezentační první patro. Ke starší stavbě přibyla v roce 1710 zámecká kaple.

Historie je na místě dobře čitelná. Tvrz byla vypálena za česko-uherských válek a později obnovena. V roce 1571 ji drželi Onšíkové z Bílkovic a přestavěli ji na renesanční zámek. Za třicetileté války získal Ořechov olomoucký biskup Jan Arnošt Platejs z Plattenštejna. Od roku 1683 patřil hrabatům Magnisům, za nichž proběhla barokní přestavba. V roce 1718 ho koupil velehradský klášter a zámek sloužil jako letní sídlo opata.

Po zrušení kláštera v roce 1784 zámek chátral. Od 30. let ho měli salesiáni. V roce 2007 ho koupil italský podnikatel Alessandro Alagia a zahájil celkovou rekonstrukci. Zámek využíval jako sídlo, pořádal tu ale i akce pro veřejnost.