Zámek Rantířov – novorenesanční zámek u Jihlavy

Rantířov ocení ti, koho zajímá, jak se z panského dvora stalo pseudorenesanční sídlo. Příběh začíná u jihlavských dominikánů. Našli tu útočiště, když jim v první polovině 16. století několikrát vyhořel klášter. Pak se tu vystřídali šlechtici, podnikatelé i statkáři. Poslední z nich, manželé Šaškovi, přišli o velkostatek v roce 1948, kdy byl zestátněn.

Místo se hodí milovníkům architektury a lidem, kteří rádi skládají výlet z několika zámků. Leží u Jihlavy, takže ho snadno zařadíte mezi další zastavení v okolí.

Počítejte s tím, že zámek je soukromý a dovnitř se nedostanete. Zajímavá je ale už jeho silueta s věží, hodinami a balkonem. Po generální rekonstrukci a revitalizaci parku je zámek znovu v dobrém stavu. Je to krátká zastávka, ne program na celý den.

Zámek stojí na okraji obce a je to tříkřídlá novorenesanční stavba. Do dnešní podoby ji v roce 1873 nechal přestavět František Müller podle projektu Augusta Prokopa. Dříve na místě stál hospodářský dvůr.

Nejnápadnější je jižní křídlo. Na jeho východní straně vystupuje výrazný balkon. V severovýchodní části se zvedá věž v renesančním stylu se zvonicí a hodinami. K budově je připojeno severovýchodní křídlo s nižší střechou. Podle popisu k zámku nezapadá zcela organicky, takže dobře vidíte, že stavba vznikala postupně.

Na západní straně k zámku přiléhají hospodářské budovy. Připomínají, že šlo o velkostatek. V roce 1906 tu nechal František Hejhal postavit škrobárnu. U vstupní brány na jižní straně areálu, směrem k návsi, stojí sýpka s malovanými slunečními hodinami.

Okolo zámku se rozprostírá rozlehlý park. Prošel revitalizací, stejně jako celá budova generální rekonstrukcí. Zámek je v soukromých rukou a není přístupný veřejnosti, vstup do interiéru tedy nečekejte. Dívejte se na detaily zvenčí: věž, balkon a sluneční hodiny na sýpce.