Zámek Přísečnice: zaniklý zámek u Kryštofových Hamrů

Zámek Přísečnice už nestojí. Odstřelili ho 6. června 1973 a sutiny posloužily při stavbě hráze přehrady. Město Přísečnice, ke kterému patřil, zbořili a zaplavila ho vodní nádrž Přísečnice.

Místo proto nepřitáhne každého. Hodí se lidem, které zajímají zaniklá sídla, dějiny šlechtických rodů a to, jak se mění krajina. Příběh je přitom dlouhý. Nejdřív tu byla tvrz, kterou historik Tomáš Durdík podle rozsahu opevnění označil za hrad. Pak ji nahradil barokní zámek z let 1749–1754. Panství patřilo Lobkovicům, Šlikům a od roku 1832 Buquoyům, kteří ho drželi do roku 1945.

Počítejte s tím, že se vydáváte za příběhem, ne za prohlídkou budovy. Dobře ho zapadnete do výletu po okolních hradech a zámcích.

Zámek jako stavbu nenajdete. Zůstal po něm příběh a několik popisů a vyobrazení, ze kterých se dá skládat, jak sídlo vypadalo.

Na počátku stála tvrz, kterou nejspíš v letech 1518–1524 nechal postavit Vilém z Lobkovic. Měla vodní příkop, věže a palác se sedlovou střechou. Na vyobrazení z roku 1648 jsou vidět tři okrouhlé věže v nárožích, patrová budova na místě čtvrté věže a vysoká hranolová věž uprostřed severní strany. V roce 1641 ji vypálilo ustupující vojsko generála Johana Banéra. Opravit ji nechala královská komora až v roce 1650.

Zchátralou tvrz později zbořil hejtman Kryštof Antonín Kayser. Na jejím místě vyrostl barokní zámek za 10 687 zlatých. Začínal jako jednotraktová budova, dostavbou vznikla čtyři křídla kolem nádvoří. Na jižní straně vystupoval rizalit s trojúhelníkovým štítem a do dvora se vjíždělo západním křídlem. Tři křídla v roce 1898 nahradily nové stavby.

V roce 1811 zámek s velkou částí města vyhořel, o dva roky později ho opravili. Po roce 1945 sloužil jako internát lesnické školy a krátce patřil Krajskému skladu léčiv v Ústí nad Labem. Pak přišel odstřel a stavba přehrady.