Jezuitská rezidence v Liběšicích

Tento zámek vypráví příběh panství, které několikrát změnilo majitele. Nejdřív tu stála gotická tvrz doložená roku 1405. Po ní přišel renesanční zámek a od roku 1623 jezuité.

Se sídlem jsou spojená zajímavá jména. Někdy v letech 1547–1552 tu byl vězněn saský kurfiřt Jan Bedřich, zajatý v bitvě u Mühlberka. Roku 1679 tu pobýval Bohuslav Balbín. Rezidenci spravoval Kryštof Fišer, autor knihy De oeconomia suburbana. Novou barokní budovu navrhl architekt Kilián Ignác Dientzenhofer.

Vezměte si sem zájem o dějiny. Místo ocení hlavně milovníci památek, kteří chtějí pochopit, jak fungoval velký církevní velkostatek. Jezuité tu pěstovali obilí a chmel, věnovali se koželužství a zdejší kůže se vyvážely až do Paraguaye.

Zámek je chráněný jako kulturní památka. V okolí leží další hrady a zámky, takže se hodí jako jedna ze zastávek na delším výletě.

Uvidíte barokní budovu, kterou v 19. století upravili na zámek. Stojí v Liběšicích a její podoba vychází z projektu Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Kdy přesně se podle něj začalo stavět, se nedochovalo.

Starší dějiny v budově nehledejte. První panské sídlo, kamenná gotická tvrz, stálo u potoka. Bránila ji soustava tří rybníků. Zanikla nejspíš po roce 1520, kdy panství koupil Karel Dubanský z Duban a nechal si postavit renesanční zámek. Zbytky tvrze prý našli v 19. století na pozemcích domů čp. 12 a 54.

Po bitvě na Bílé hoře panství zkonfiskovali. Část dostala jezuitská kolej svatého Klimenta v Praze. Řádoví bratři nejdřív žili v Úštěku, do Liběšic se přesunuli v letech 1651–1656. Zámek používali jako letní rezidenci a útočiště za válek a epidemií. Přijížděli sem profesoři a studenti filozofické fakulty a konaly se tu slavnostní závěrečné zkoušky.

V rezidenci trvale žilo nejméně 9–10 členů řádu, mezi nimi lékař a knihovník. Roku 1680 museli jezuité uprchnout do Prahy před povstáním nevolníků, které vedl vrbický rychtář Mikuláš Slabý-Fryč. Při procházce vsí si tyhle příběhy snadno spojíte s tím, co z panského sídla zbylo.