Zámek Koloděje: barokní zámek na východním okraji Prahy

Koloděje ukazují, jak se z hlídací tvrze stalo panské sídlo. Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi je z roku 1346. Tvrz tehdy střežila cestu z Prahy na Moravu.

Zajímavé je, kolik majitelů se tu vystřídalo. Patřil pánům z Rokycan, Rotlevům, Smiřickým ze Smiřic i Lichtenštejnům. Barokní podobu dostal v letech 1706–1712. Za autora přestavby se považuje italský architekt Domenico Martinelli.

Zámek ocení hlavně lidé, které zajímá historie a architektura. Hodí se i těm, kdo chtějí poznat Prahu mimo centrum.

Příběhů je tu víc. Po roce 1919 tu občas pobýval T. G. Masaryk a jeho rodina tu strávila Vánoce. Za druhé světové války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců. Od roku 1943 v něm byly uschovány obrazy Národní galerie.

Uvidíte trojkřídlou barokní stavbu na podkovovitém půdorysu. Uprostřed je dvůr, který lemují hospodářské budovy. Zámek stojí nedaleko jádra někdejší vsi, ve vstupní části rozlehlé Kolodějské obory.

Původní hrad se ve druhé polovině 16. století změnil na renesanční zámek. Ten si ještě držel vysokou okrouhlou věž a dominantní polohu nad údolím. V letech 1706–1712 dal Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna zámek přestavět ve stylu vrcholného baroka. Vnitřek vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi. V roce 1806 přišla další přestavba v klasicistním a romantickém slohu. Při ní zámek o hradní věž přišel.

Při procházce okolím si představte dřívější dobu. V 16. a 17. století tu řádili lapkové a loupežníci. Majitel panství proto musel na příkaz komorního soudu vysekávat stromy a křoviny na dostřel od císařské silnice.

Zámkem se pojí i příběhy ze 20. století. Lichtenštejnům ho stát zkonfiskoval v roce 1919. Poté tu občas pobýval T. G. Masaryk a odsud vyjížděl na koni do Běchovic, Klánovic, Šestajovic a Sibřiny. V letech 1937–1946 ho vlastnil Antonín Kumpera, ředitel automobilky Walter.