Zámek Jimramov: z renesanční tvrze na barokní zámek

Zámek Jimramov je zastávka pro ty, kdo rádi čtou v architektuře. Na jedné budově vidíte několik století stavebního vývoje. Základem je renesanční tvrz z konce 16. století. Waldorfové ji v polovině 18. století přestavěli na barokní zámek. Belcrediové pak na počátku 19. století dokončili stavební vývoj v klasicistním duchu.

Zámek je dnes veřejnosti nepřístupný. Počítejte proto s prohlídkou zvenku, ne s okruhem po sálech. Zajímavé jsou kamenné reliéfy erbů na stěně. Pomáhají historikům datovat vznik tvrze. Alianční erb nese rok 1603.

Hodí se pro milovníky památek a dějin šlechtických rodů. Příběh budovy je pestrý. Po znárodnění v roce 1948 tu sídlilo střední odborné učiliště. V roce 1991 se zámek vrátil v restituci rodu Belcredi. Po návratu majitelům zůstal prázdný. Jimramov se hodí jako krátké zastavení na cestě po okolních hradech a zámcích.

Zámek leží v centru městysu. Uvidíte ho zvenku, dovnitř se nedostanete.

Na stěně si všimněte kamenných reliéfů erbů. Jeden je alianční erb Pavla Katharyna a jeho první ženy Ludmily Kytlicové z Rudolce. Podle něj vznikl reliéf v roce 1603. Vedle je erb Kriseldy Čejkové z Olbramovic, druhé a poslední manželky téhož majitele. Díky nim víme, že tvrz už na začátku 17. století stála.

Východní a jižní křídlo zůstalo renesanční. Ostatní části nesou stopy barokní přestavby i klasicistních úprav. Zámek byl také spojen krytou chodbou se sousedním kostelem.

Původní tvrz měla podobu háku a skládala se ze dvou křídel. K tvrzi patřil dvůr, pivovar a mlýn. V přízemí jihovýchodního křídla byla hala s klenbou na šesti osmibokých pilířích. Měřila 26,3 m na délku a 8,8 m na šířku. Nad ní býval sýpka. Z ní se dochovala čtveřice oken do nádvoří.

Zbytky původního vstupu do haly jsou zazděné vlevo od vjezdu do zámku. Rekonstrukce od roku 2001 pomohly podobu tvrze přesněji určit. Uvnitř ale prohlídku nečekejte.

V letech 1948 až do restituce sloužil zámek jako střední odborné učiliště.