Centrum Bohuslava Martinů v Poličce

Bohuslav Martinů vyrostl v Poličce a později tvořil v Paříži i v americkém exilu. Právě jeho životní cesta je hlavní osou expozice. Projdete ji od rodného města až po dnešní život jeho díla.

Centrum je pro milovníky hudby, ale i pro ty, kdo o skladateli zatím mnoho nevědí. Expozice jde po jednotlivých životních etapách, takže se v ní snadno zorientujete.

Zajímavé je i zázemí. Muzeum sídlí v budově bývalých kasáren a pozdější chlapecké školy. Slavnostně se otevřelo 28. října 1934. Sbírku o Martinů začala budovat skladatelova sestra Marie, která muzeu věnovala první plakáty a novinové výstřižky. V roce 1957 přidali sourozenci rozsáhlou kolekci autografů a rodinných památek.

Zajít sem můžete také kvůli dějinám muzejnictví. Vývoj expozic je dobře vidět: od malé výstavy z roku 1934 po dnešní centrum, které se otevřelo v roce 2009 na 50. výročí skladatelova úmrtí.

Hlavní částí je stálá expozice „Barevný svět Bohuslava Martinů“. Jejím autorem je PhDr. Jaroslav Mihule. Je rozdělena do pěti oddílů podle období skladatelova života.

První oddíl patří poličským létům 1890–1922. Další se věnuje Paříži a avantgardě v letech 1923–1940. Pak následuje americký exil 1941–1952 a návrat do Evropy 1953–1959. Poslední oddíl, živý odkaz díla, sahá od roku 1959 do současnosti.

Součástí centra je také Třída Bohuslava Martinů. V audiovizuálním sále si všimněte stěny. Zdobí ji zvětšenina skladatelovy vlastní karikatury „Martinů na varhany hrající a pedály šlapající“.

Centrum má také prostory pro obměňující se martinůovské výstavy. Pro ty, kdo chtějí jít do hloubky, slouží nová badatelna.

Budova prošla rozsáhlou rekonstrukcí. Předchozí stálá expozice se uzavřela v srpnu 2006 právě kvůli ní. Dnešní centrum se pak otevřelo v roce 2009. Do té doby neslo název Památník Bohuslava Martinů.

Centrum má vlastní logo a vlastní odbornou i propagační činnost. Právně ale není samostatným subjektem. Patří pod Městské muzeum a galerii Polička, k nimž náleží také Městské muzeum a Městská galerie.