Zámek Bílá Lhota: klasicistní zámeček u Litovle

Zámek v Bílé Lhotě je dobrá zastávka, když vás zajímá, jak se z tvrze stal zámek. Ves se poprvé připomíná v roce 1356. Budova pak prošla renesanční i barokní přestavbou a dnešní podobu získala na počátku 19. století.

Příběh má i hudební stopu. Skladatel Conradin Kreutzer, který se oženil s dcerou majitele panství, tu při jednom z pobytů pracoval na hudbě k opeře Noc v Granadě.

Hodí se také lidem, které baví stromy. Zámek sousedí s arboretem, které vzniklo v bývalém zámeckém parku. Roste v něm více než 300 druhů dřevin z několika kontinentů.

Počítejte s tím, že nejde o prohlídkový okruh s dobovými komnatami. Zámek patří obci a slouží každodenním službám. Mobiliář byl odvezen a z původní výzdoby zůstaly jen malé zlomky. Přijeďte proto spíš na krátké zastavení spojené s procházkou parkem než na celodenní program.

Uvidíte jednoduchou jednopatrovou budovu o čtyřech křídlech kolem malého dvora. Působí střídmě. Klasicistní podobu s empírovými prvky dostala na počátku 19. století. Starší vrstvy jsou schované pod novějšími úpravami.

Původně tu stála tvrz, o které se výslovně píše v roce 1437. Za Jana Záviše Bítovského ze Slavíkovic a jeho ženy Kunky z Kobylího ji v šedesátých letech 17. století přestavěli na renesanční čtyřkřídlý zámek. Ve 40. letech 18. století přišla barokní přestavba, která renesanční vzhled téměř smazala. Od roku 1869 až do roku 1945 patřil zámek rodu Riedlů.

Dovnitř se dostanete jen do prostor určených veřejnosti. Budova je majetkem obce a sídlí v ní obecní úřad, pošta, knihovna a zdravotní středisko. Zajdete si tedy vyřídit drobnost a zároveň si prohlédnete historickou budovu.

Hlavní část zážitku se odehrává venku. Zámek tvoří hranici arboreta, které se rozkládá na místě bývalého parku. Park vznikl kolem roku 1700 a v 19. století dostal anglickou úpravu. Dendrolog Quido Riedl v něm v letech 1926 až 1945 soustředil několik stovek druhů okrasných dřevin. Arboretum se veřejnosti otevřelo v roce 1968 a dnes je národní přírodní památkou.