Barrandovské terasy v Praze: funkcionalistický areál

Barrandovské terasy jsou doklad toho, jak se v meziválečné Praze bavilo. Areál je od roku 1988 kulturní památkou a od roku 1993 městskou památkovou zónou.

Slavnostní otevření proběhlo 4. října 1929. Přišlo okolo 50 000 návštěvníků. Terasy si oblíbila pražská smetánka i široké střední vrstvy. V plné letní sezóně se tu v neděli uvařilo až 3000 obědů.

Zajeďte sem, pokud vás zajímá funkcionalismus a dějiny Prahy. Hodí se i pro ty, kdo rádi sledují příběhy zaniklých podniků, třeba plovárny nebo Trilobit baru. Stavbu navrhl Max Urban v rámci projektu zahradní čtvrti na svahu kopce Habrová, který vymyslel Václav M. Havel. Inspiroval ho dům Cliff House v San Francisku, kam Havel zavítal v roce 1924.

Počítejte s tím, že od roku 2021 probíhá celková rekonstrukce areálu a výstavba nových hotelových budov. Před cestou si proto ověřte, co je právě přístupné.

Uvidíte rozlehlý areál na svahu kopce Habrová. Hlavní budovou je vyhlídková restaurace Terasy Barrandov od architekta Maxe Urbana. K areálu patří také zahrady a parky. Navrhl je v roce 1929 zahradní architekt Josef Vaněk z Chrudimi.

Historie je tu čitelná na každém kroku. Stavba začala 24. února 1928, kdy staveniště převzala firma Brázdil a Ješ. O rok později se terasy otevřely veřejnosti.

Pod Barrandovskou skálou vyrostla v roce 1930 plovárna podle projektu Václava Kolátora. Bazén měl délku 50 a šířku 18 metrů. Skokanská věž nabízela můstek desetimetrový a pětimetrový. Tribuny i okolí pojaly až 4000 lidí. Jídlo z teras se dolů vozilo zvláštním jídelním výtahem. Vltavská voda ale zůstávala příliš studená, protože slunce svítilo jen dopoledne a kolem poledne. Bazén fungoval do roku 1966.

Na terasách býval také Trilobit bar z roku 1937, který navrhl Vladimír Grégr. Zavřel se v roce 1982. Po únoru 1948 byly terasy znárodněny.

Na místo se dá dojet autobusem. Podle popisu tu jezdí linka 105 na okružní trase Smíchovské nádraží – Filmové ateliéry. Dnes areál mění rekonstrukce a nové hotelové budovy.