Klášter dominikánů v Litoměřicích

Tohle místo vypráví o tom, jak se řeholní komunita udržela ve městě po několik staletí. Klášter vznikl podle tradice po roce 1236. Přežil husitské války i dobu, kdy jeho představení zápasili o holou existenci v utrakvistických Litoměřicích.

Nejzajímavější je období po bitvě na Bílé hoře. Klášter tehdy ožil a stal se místem, kde se vychovávali novici pro celou provincii. V letech 1656–1783 tu složilo řádový slib 967 noviců.

Hodí se vám, pokud rádi sledujete dějiny církevních řádů a městských čtvrtí. Ocení ho i ti, kdo chtějí poznat Litoměřice trochu jinak než jen z náměstí.

Počítejte s tím, že budova dnes slouží jako archiv. Je to spíš zastávka při procházce městem než program na celý den. Dobře ji spojíte s okolními kláštery, muzei a galerií. Nejbližší z nich jsou jen několik set metrů daleko.

Uvidíte budovu bývalého kláštera na severozápadní straně města. Dominikáni tu na konci 17. století měli vlastní čtvrť. Tvořila ji nová klášterní budova, několik vedlejších staveb a kostel sv. Michala.

Z kostela se dochovalo jen torzo. Hlavní budova ale stojí dodnes. Slouží jako státní oblastní archiv a je chráněná jako kulturní památka. Jde tedy o pracovní instituci, ne o klasicky zpřístupněný klášter.

Při prohlídce si můžete projít příběh celého konventu. Podle tradice ho po roce 1236 založil pražský biskup Bernard z rodu Kaplířů ze Sulevic. Kaplířové zůstali jeho trvalými příznivci. První listinná zmínka z klášterního archivu pochází z roku 1330. Husité klášteru způsobili velké škody, ale nezanikl.

Nový rozkvět přišel po bitvě na Bílé hoře. V roce 1630 věnoval císař Ferdinand II. novému noviciátu dominium Velký Újezd, zkonfiskované pánům z Vřesovic. Obnovu vedl převor Petr Canadilla. Město muselo noviciátu postoupit domy emigrantů.

Za Josefa II. se poměry změnily. V roce 1785 klesl počet řeholníků z 22 na 14. Dne 30. května 1788 se dominikáni museli přestěhovat do zrušeného kláštera minoritů u kostela sv. Jakuba. Noviciát odešel v roce 1878 do Brna a později do Olomouce.