Diecézní muzeum v Litoměřicích

Tohle místo zaujme hlavně ty, koho baví dějiny církevního umění a sbírání. Příběh sbírek začíná dávno před rokem 1885. Už první litoměřický biskup Maxmilián Rudolf ze Schleinitz byl známým sběratelem. S jeho jménem se pojí soubor portrétů osobností, které stály u vzniku litoměřické kapituly sv. Štěpána i biskupství.

Zajímavé je i zasazení do doby. Podobné instituce tehdy vznikaly nejen v Rakousku-Uhersku, například v Českých Budějovicích, ale i v dalších evropských zemích.

Hodí se vám, pokud vás zajímá:

• gotické a barokní umění,
• dějiny litoměřické diecéze,
• péče o památky v 19. století.

Muzeum leží v Litoměřicích. Do čtyř set metrů najdete galerii a klášter, do půl kilometru další kláštery i hrad. Návštěvu proto snadno spojíte s procházkou po městě.

Seznámíte se s muzeem, které vyrostlo z biskupských sbírek. Litoměřičtí biskupové vybavovali svou rezidenci cennými díly po generace. Často šlo spíš o osobní majetek než o sbírky v dnešním smyslu.

Mezi nejvýraznější sběratele patřili Mořic Adolf Sasko-Zeitský a Emanuel Arnošt z Valdštejna. Valdštejn měl v rezidenci téměř 600 obrazů, sbírku mincí, rukopisy a téměř deset tisíc knih.

Biskup Antonín Ludvík Frind byl církevní historik a nechal obnovit několik obrazů. Nejvýznamnější z nich je Uvítání Jindřicha III. v Benátkách roku 1574. Ze svého letního sídla ve Stvolínkách přivezl do Litoměřic Madonu s náhrdelníkem, osm desek bruselského retáblu z doby kolem roku 1520 a čtyři desky Mistra svatojiřského oltáře.

Prvním ředitelem muzea byl Vinzenz Luksch. Do Litoměřic přišel v roce 1879 jako profesor církevních dějin. Koncem roku 1884 sem dorazily dva pozdně gotické křídlové oltáře z Duban a v prosinci téhož roku zapsal Luksch do inventáře první položky. Zřízení muzea oznámily Konsistoriální kurendy 3. září 1885. Luksch v nich vyzval faráře, aby o památky pečovali s větší citlivostí a neničili jejich původní podobu necitlivými úpravami.