Klášter bosých karmelitánů na Malé Straně

Přijdete sem kvůli příběhu jedné sošky. Pražské Jezulátko patří k nejznámějším sochám v zemi a klášter je jeho domovem. Místo je kulturní památka.

Soška má dobře doložený původ. V roce 1628 ji klášteru věnovala Polyxena z Lobkovic, rozená z Pernštejna. Dostala ji jako svatební dar od své matky, Marie Manrique de Lara y Mendoza.

Zajímavé jsou i osudy kláštera. Bosí karmelitáni přišli v roce 1624. V roce 1784 klášter zrušil císař Josef II. a kostel začal chátrat. Řeholníci se vrátili v roce 1993.

Hodí se vám, pokud rádi sledujete dějiny Prahy a barokní církevní prostory. Potěší i ty, které zajímají rodové příběhy české šlechty. Klášter je v Karmelitské ulici, v dolní části Seminářské zahrady, takže ho snadno zařadíte do procházky po Malé Straně. V okolí jsou další kláštery, muzea a galerie.

Klášter najdete v Karmelitské ulici v Praze 1. Přiléhá ke kostelu Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského. Říká se mu také kostel Pražského Jezulátka.

Karmelitáni převzali už existující klášter v roce 1624. Na jižní straně kostela pak postavili rozsáhlý komplex. Dnes v něm sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy. Tato část budovy tedy slouží úřadu.

Hlavní pozornost patří soše malého Ježíše. Mniši si ji oblíbili. Nejdřív ji dali do klášterní kaple. Mladí řeholníci se tam měli od Ježíška učit ctnostem. Později sošku přenesli do kostela Panny Marie Vítězné. Dostala tam vlastní oltář v barokním slohu.

Po zrušení kláštera v roce 1784 kostel upadal. Úcta k Jezulátku téměř vymizela. Oltář ale opravili v roce 1879. Od návratu karmelitánů v roce 1993 sošku opět opatrují mniši.

V kostele tedy uvidíte místo s dlouhou tradicí, kterou přerušily státní zásahy a kterou řeholníci později obnovili. Počítejte s tím, že jde o živé místo víry, kde se chovejte ohleduplně.