Arnoldka – jeskyně v Českém krasu u Bubovic

Arnoldka je rozlehlý jeskynní systém, který se noří do hloubky 111 m. Patří mezi nejdelší a nejhlubší jeskyně v Čechách. Už to stačí, aby si ji všimli lidé, které zajímá podzemí.

Zajímavý je i příběh jejího objevu. Členové Krasové sekce prozkoumali 17. června 1972 úzkou štěrbinu v nejnižší etáži lomu Čeřinka. Hned při prvním průniku poznali, že jeskyně je členitá a hluboká. Jméno dostala po lomaři, který na štěrbinu upozornil.

Místo ocení zájemci o geologii. Vápence stupně prag mají narůžovělou barvu, typickou pro mnoho jeskyní Českého krasu. Jeskyně vznikla v propasťovitém prostoru, který obklopují hůře propustné vrstvy.

Své si tu najdou i přátelé přírody. Arnoldka je významné zimoviště netopýrů a vrápenců, hlavně netopýra velkého a vrápence malého.

Pro koho je místo? Pro ty, kdo chtějí poznat Český kras do hloubky. Před cestou si ověřte, zda a jak se do jeskyně dá vstoupit. Ve vstupních údajích o tom nic není.

Arnoldka leží ve vápencovém masivu. Tvoří ho horniny loděnického a sliveneckého souvrství ze spodního devonu, ze stupně prag. Vápenec má narůžovělý odstín.

Jeskyně připomíná spíš propast než jednoduchou chodbu. Úvodem přijde Bludiště. Tvoří ho rozeklané pukliny, šikmé komíny a chodbičky podobné ementálu, uspořádané až ve třech patrech nad sebou.

Dál následují dóm Naděje a chodby Potoční a Mlaskačka. Z nich jeskyně vede do své největší prostory, Příbova dómu. Hlavní tah odtud příkře klesá až do nejhlubšího místa, do Jezerního dómu. Leží v hloubce 111 m. Zaplavuje ho jezero hluboké až 20 m, které občas zmizí. Poslední velkou prostorou je Panoptikální tah s Vysokým dómem.

Původní, objevný vchod byl náročný na vstup. Proto v roce 1974 prorazili nový, horní vchod. Pomohl i k lepšímu proudění vzduchu.

V zimě jeskyni obývají netopýři a vrápenci. Zaznamenali tu také kunu skalní. Do jeskyně se dostala puklinami u spodního vchodu a lovila zimující netopýry.

Nedaleko leží jeskyně Čeřinka. Oba systémy spolu nejsou propojené.