Schwarzenberský palác v Praze na Hradčanském náměstí

Palác zaujme dvakrát. Je to významná renesanční stavba a zároveň galerie s uměním své doby.

Stavěl se v letech 1545–1567 pod vedením Agostina Galliho. Patří k poměrně raným renesančním stavbám u nás. Fasády pokrývá bohatý sgrafitový dekor. Právě tady se Josef Schulz před rekonstrukcí v roce 1871 učil starým postupům tvorby sgrafit. Tím přispěl k tomu, že se sgrafita rozšířila v české novorenesanční architektuře.

Zajít sem má smysl, pokud vás baví dějiny umění, architektura nebo osudy šlechtických rodů. Dům střídal majitele: Lobkovice, Rožmberky, Eggenbergy a nakonec Schwarzenbergy. Ti ho vlastnili až do roku 1947.

Uvnitř uvidíte sbírku umění renesance, manýrismu a baroka v českých zemích. Palác stojí hned u Pražského hradu, takže ho snadno spojíte s další procházkou po Hradčanech.

Už zvenku poznáte, že budova je výjimečná. Fasády zdobí sgrafita. Okna jsou mohutná, většinou dvojitá, s tesanými ostěními. Pod střechou běží lunetové římse a nad nimi stojí členěné štíty. Tuto římsu si později vzal za vzor Antonín Wiehl pro dům v ulici Karoliny Světlé.

Budova má tři křídla. Vznikla na místě několika středověkých domů. V interiérech se dochovaly renesanční nástěnné malby z doby kolem roku 1580.

Uvnitř je od roku 2008 stálá expozice Národní galerie. Soustředí se na umění renesance, manýrismu a baroka v českých zemích. Galerii patří palác od roku 2002 a před otevřením prošel celkovou rekonstrukcí.

Při prohlídce si můžete připomenout, jak se osudy domu proměňovaly. Rod Eggenberků vymřel v roce 1717 a palác přešel na Schwarzenbergy, kteří k němu v roce 1811 připojili sousední Salmovský palác. Od roku 1909 pronajímali prostory Národnímu technickému muzeu. Po roce 1948 tu sídlilo Vojenské historické muzeum. V podkroví byla v letech 2011–2019 Císařská zbrojnice se zbraněmi, zbrojí a uměleckými díly z 15. až poloviny 19. století.

Barokní úpravy z první čtvrtiny 18. století setřela puristická rekonstrukce na konci 19. století.