Arboretum Sofronka v Plzni-Bolevci

Sofronka není okrasný park. Je to vědecké pracoviště, kde se zkoumá, jak si borovice poradí v místních podmínkách. Právě to dává návštěvě smysl.

Jeďte sem, pokud vás zajímají stromy, lesnictví nebo genetika. Uvidíte, co přežilo a co ne. Od roku 1956 se tu vysadilo 61 druhů borovic. Sbírka patří k největším na euroasijském kontinentu.

Hodí se i na delší procházku zelení. Arboretum leží v rekreační oblasti boleveckých rybníků, na hranici velkých lesních porostů. Dva z rybníků jsou přímo na jeho pozemku.

Výsadby se nehnojí, neprobírají ani neprořezávají. Stromy se vyvíjejí přirozeně a vybírá je příroda. Uvidíte tedy les bez zásahů, ne upravenou zahradu.

Zajímavé je to i pro pěstitele. Druhy, kterým se tu daří, lze podle popisu bez obtíží pěstovat na většině území střední Evropy. Můžete si tu najít inspiraci pro vlastní pozemek.

Arboretum se rozkládá na ploše asi 22 hektarů. Lesní cesta ho dělí na dva úseky. Leží na mírném svahu s jižní expozicí, v nadmořské výšce 330–350 m.

V severní části najdete pokusné pěstební plochy a dva rybníky boleveckého souboru, Vydymáček a Rozkopaný. Jižní část patří dalším pokusným plochám, školce, skleníku a meteorologické stanici. Ta tu je od roku 1965.

Borovice jsou vysázené v pravidelných sponech, 1x1 nebo 2x2 metry. Každý vzorek tvoří čtverec či obdélník se 100 až 200 sazenicemi. Vedle sebe tak uvidíte celé populace a snadno porovnáte, jak se liší.

Reprezentativně je zastoupeno 16 druhů. Plodí a samy se zmlazují. Dalších 14 druhů přežilo v jednom nebo několika exemplářích. Ostatní vyhynuly po první zimě nebo během několika let.

Místo je známé extrémními teplotami. Spodní část je mrazová kotlina a půda z hlinitých písků a arkóz špatně drží teplo. Roste tu acidofilní doubrava.

Sazenice se pěstovaly ve vlastní školce z osiva od vědců z různých států. Stromy rostou bez chemické ochrany a bez probírek. Kultury se vyvíjejí podle přírodního výběru. Vědcům jde o poznatky o schopnostech a vývoji druhů, ne o dřevo.