Zámek Vlasatice na jižní Moravě

Vlasatice nejsou honosné panské sídlo. Jsou to budovy, na kterých si přečtete několik staletí. Na jednom místě stojí raně renesanční obytné stavení, schodišťová věž a renesanční zámeček ve stylu italské vily. Později je doplnila barokní přestavba.

Zajímavé je i to, kdo zámek držel. Od roku 1574, kdy se sídlo poprvé objevuje v pramenech, měli Vlasatice Thurnové. Po nich přišli Ditrichštejnové a od roku 1864 Herberštejnové. Za Ditrichštejnů význam zámku upadl. Sloužil jako kanceláře a byty personálu dvora.

Vezměte sem zájem o architekturu a o proměny venkovských sídel. Hodí se pro ty, kdo rádi poznávají méně známé památky. Dobře se spojí s dalšími zámky v okolí. Nejbližší je Zámek Branišovice, 4,6 km daleko.

Po roce 1989 získala areál firma Granero Vlasatice. Než vyrazíte, ověřte si, zda je přístupný.

Zámek stojí v prostoru bývalého dvora. Nečekejte proto samostatný park s bránou. Panské sídlo je tu zasazené do hospodářského prostředí.

Nejstarší vrstva sahá možná až do konce středověku, kdy tu v rámci dvora mohla sídlit nižší šlechta. Asi ve druhé čtvrtině 16. století přibylo raně renesanční obytné stavení, snad lehce opevněné. O něco později k němu na severu přistavěli hranolovou věž se schodištěm.

Na konci třetí čtvrtiny 16. století dal Albrecht z Boskovic nebo Jan Šembera z Boskovic severovýchodně od věže postavit patrový zámeček. Podobal se italské vile.

Třicetiletá válka budovy výrazně poškodila. Opravili je až ve druhé polovině 17. století. Někdy ve druhé třetině 18. století je barokně přestavěli. Na původní budovu navázala západní polovina dnešní stavby. Průchozí můstek ji spojil se schodišťovou věží. Nejstarší stavení jižně od věže se snad nejpozději tehdy zbořilo.

Po druhé světové válce byl zámek znárodněn a spravoval ho místní národní výbor. Pak se stal součástí místního statku JZD.