Zámek Branišovice na jižní Moravě

Branišovice nejsou velké panství s dlouhou prohlídkovou trasou. Je to střízlivý venkovský zámek a právě v tom je jeho zajímavost. Dobře na něm uvidíte, jak vypadalo sídlo, které sloužilo hlavně ke správě statku.

Postavil ho na konci 17. století starobrněnský klášter, kterému ves patřila. Po zrušení kláštera vzniklo malé branišovické panství. V roce 1807 zámek koupili Lichtenštejnové a na začátku 20. století ho převzali Kinští.

Do dějin se místo zapsalo i dvěma návštěvami. V roce 1848 se tu zastavil císař Ferdinand I. Dobrotivý na cestě z Vídně do Olomouce. V roce 1929 byl v obci prezident Masaryk a česká menšina ho vítala právě u zámku.

Zajeďte sem, pokud rádi sledujete příběhy moravských panství a památek mimo hlavní turistické trasy. Hodí se i jako zastávka při objíždění okolních zámků. Počítejte s tím, že jde o prostou stavbu, ne o honosné sídlo.

Zámek stojí v jižní části obce, u místa, kde býval dvůr. Je to jednopatrová budova obdélného půdorysu. Uvnitř má dva trakty. Baroko tu nehledejte v bohaté výzdobě, ale v prostých proporcích.

V přízemí vede arkádová chodba. Je to nejnápadnější prvek stavby a dobře ukazuje její účel. Nešlo o reprezentační sídlo šlechty, ale o budovu, ze které se spravoval statek.

Pozoruhodné jsou příběhy spojené s domem. Roku 1848 tu císař Ferdinand I. Dobrotivý s rodinou přerušil cestu do Olomouce, kam se uchýlil před revolucí ve Vídni. Pohostili ho obědem, přijal místního faráře a šest rychtářů z okolních obcí. Pak pozdravil z balkónu shromážděný dav a jel dál.

Majitelé se střídali. Po zrušení kláštera sloužil zámek jako správní budova statku, od roku 1807 patřil Lichtenštejnům a poté Kinským, kteří statek drželi do roku 1945. Od roku 1924 měl velkostatek českou správu. Po válce byl statek znárodněn a získal ho židlochovický cukrovar.

V 60. letech 20. století budovu upravili a v prvním patře vznikly tři byty. K roku 2019 byl zámek neobydlený. Dívejte se proto hlavně na stavbu samotnou, na její fasádu, arkády a okolí bývalého dvora.