Zámek Tuchoměřice: raně barokní jezuitská rezidence

Tuchoměřice vás zaujmou, pokud rádi čtete budovy jako kroniku. Na jednom místě se potkává tvrz z 15. století, renesanční zámek, jezuitská rezidence i dlouhé období léčebny.

Zámek je kulturní památka. Dnešní tvář mu dala přestavba z let 1667–1669, na které se podílel italský stavitel a architekt Giovanni Domenico Orsi. Navrhl i nový kostel svatého Víta.

Místo ocení milovníci historie a církevní architektury. Hodí se i těm, kdo hledají cíl nedaleko Prahy a chtějí vědět, kdo tu žil. Příběh nabízí čtyři šlechtické rody: Valdštejny, Zajíce z Hazmburka, Služské z Chlumu a Vartenberky. Po nich přišli jezuité.

Zajímavé je, že zámek nezůstal jen sídlem. Sloužil jako rezidence řádu, konvikt a později ústav pro rekonvalescenty. Vidíte tu, jak se využití velkých staveb měnilo napříč staletími.

Zámek stojí na mírném návrší nad obcí. Vznikl na místě tvrze z 15. století, která se poprvé připomíná v roce 1436. Renesanční podobu dostal před rokem 1615, za Služských z Chlumu.

Za třicetileté války areál zchátral. Zdi i klenby se bortily a zničený byl také původní kostel svatého Víta a Linharta. Jezuité proto nechali stavbu v letech 1667–1669 přestavět v raně barokním slohu. Celý areál byl hotový v letech 1673–1675.

Nečekejte zámecký přepych. Jezuitská stavba byla spíš užitková. Oživuje ji rustikový vstupní portál s kartuší. K areálu patří nový kostel svatého Víta podle návrhu Orsiho.

Při prohlídce si můžete představit, jak rezidence fungovala. Nejdřív v ní bydleli dva členové řádu: kněz pro duchovní správu a bratr-laik, který dohlížel na velkostatek. Později tu působili tři kněží. Jeden spravoval velkostatek, druhý učil katechismus a kázal o svátcích, třetí kázal v neděli. Rezidence sloužila také k odpočinku pražských představených řádu. V roce 1680 v ní přibylo osm pokojů a schodiště. Během morové epidemie v Praze tu našlo útočiště 75 studentů.

Po zrušení řádu v roce 1773 zámek získal novoměstský konvikt. V roce 1898 ho pronajal ústav pro rekonvalescenty. Od roku 1953 patřil pražské nemocnici Motol, která tu až do osmdesátých let 20. století provozovala léčebnu pro dlouhodobě nemocné.