Okoř – zřícenina hradu v údolí Zákolanského potoka

Okoř je zřícenina hradu severozápadně od Prahy, na okraji stejnojmenné vesnice. Hodí se vám, pokud chcete vidět, jak se z gotického sídla stala ruina. Od roku 1965 je kulturní památkou.

Hrad vznikl ve druhé polovině třináctého století. Ve čtrnáctém století ho velkoryse přestavěli. Podle historika Tomáše Durdíka z něj tehdy vznikl jeden z nejnáročněji provedených šlechtických hradů v Čechách. František Holec to viděl jinak: označil Okoř za rozlehlé, ale málo významné sídlo bez větší vojenské hodnoty.

Příběh hradu je pestrý. Patřil pražským měšťanům, na jaře roku 1421 ho dobylo husitské vojsko, později ho získali páni z Donína a po nich Bořitové z Martinic. Jezuité ho barokně upravili a užívali jako letní sídlo. Po zrušení řádu sloužil jako zdroj stavebního materiálu.

Přijeďte, pokud vás zajímá stavební historie nebo opevnění z doby palných zbraní. V okolí navíc najdete několik zámků a zoopark.

Hrad stojí na skále v údolí Zákolanského potoka, v nadmořské výšce okolo 275 metrů. Z původního sídla zůstala zřícenina. Po zrušení jezuitského řádu z hradu lidé brali kámen na stavby a budovy se rychle rozpadaly.

Zajímavé je hradní jádro. Má podobu, kterou mu dala velkorysá přestavba ve čtrnáctém století. Hrad patří mezi hrady blokového typu. Renesanční úpravy se v jádru dělaly až později. Další práce byly spíš údržbové a po opuštění hradu většina z nich zanikla.

Všimněte si vnějšího opevnění z patnáctého století. Vzniklo kvůli rozvoji palných zbraní a doplnila ho dvojice polookrouhlých dělostřeleckých bašt. Tomáš Durdík je označil za poměrně kvalitní pozdně gotické opevnění.

Při prohlídce pomůže vědět, kdo tu žil. Hrad stavěl nejspíš někdo z vysokých církevních představitelů, o čemž svědčí náročně provedená kaple. Od poloviny čtrnáctého století tu sídlili bohatí pražští měšťané a méně významné šlechtické rody. V roce 1421 hrad dobyli husité.

Otevírací dobu a vstupné si před cestou ověřte na webu hradu.