Rudoltice: torzo zámku Lichtenštejnů u Lanškrouna

Tady uvidíte, co zbylo z velkého barokního záměru. Zámek založil koncem sedmnáctého století Jan Adam I. z Lichtenštejna jako sídlo lanškrounského panství. Na projektu se podílel italský architekt Domenico Martinelli. Stavba ale brzy vyhořela a nikdy už nebyla zcela obnovena.

Místo ocení lidé, které baví osudy budov. Příběh je dlouhý a nelineární: založení, požár, bourání, hostinec, zemědělská usedlost, zchátralá budova a nakonec oprava.

Hodí se i jako zastávka při výletu po okolí Lanškrouna. Zámek leží mezi Rudolticemi a Lanškrounem a veřejnosti je přístupný od roku 2007.

Nečekejte rozlehlý areál s mnoha sály. Je to torzo. Právě proto je dobře vidět, jak se z velkého zámku stala jediná věž.

Před sebou budete mít třípatrovou věž se zaobleným jihozápadním nárožím. Je to jediná výrazná část stavby, která po demolici zůstala stát. Původně tu stála třípatrová budova s půdorysem ve tvaru písmene H. Okolní park nechali vykácet v roce 1848.

Uvnitř věže najdete v každém patře dvojici místností. Patra spojuje točité schodiště. Při prohlídce si tak snadno představíte, jak byl dům členěný.

Pomůže vám znát příběh. Stavba probíhala v letech 1699–1712 a vedli ji Antonio Salla a Giovanni de Gabrieli. V roce 1714 zámek vyhořel. Část se podařilo opravit a nový krov byl dokončen roku 1717. V roce 1756 ale padl pokyn ke zbourání a do roku 1780 zmizela většina budovy kromě jednoho křídla.

Pozdější osudy jsou prozaické. Torzo bylo upraveno na hostinec a sklepy využíval vrchnostenský pivovar v Lanškrouně. Po roce 1945 sloužila budova jako zemědělská usedlost. V roce 1969 ji převzal lanškrounský městský národní výbor, který pro ni neměl využití. Oprava zchátralé stavby začala v roce 2006 a o rok později se zámek otevřel veřejnosti.