Zámek Medlánky v Brně: letní sídlo s parkem

Medlánky nejsou velkolepý zámek s prohlídkovými okruhy. Je to zachované panské sídlo uprostřed městské čtvrti a dobře se na něm čtou proměny několika staletí.

Budova vznikla zřejmě na místě středověkého dvora a poprvé se připomíná v 18. století. Sloužila jako letní rezidence majitele panství, Nadace Marie Školské. Později z ní byla sýpka, smaltovna i středisko pro občany. Dnes je kulturní památkou a v přízemí sídlí restaurace a pivnice.

Zajeďte sem, pokud vás zajímá, jak se šlechtická sídla měnila v běžný městský život. Hodí se i k pěší procházce po Brně. Můžete se zastavit v parku o rozloze 3,30 ha. Roste v něm buk lesní červenolistý, památný strom vyhlášený roku 2015.

V zámku se v roce 1887 narodil Rudolf Spazier, pozdější brněnský starosta. Jeho otec tu pracoval jako zahradník. Od roku 1992 to připomíná pamětní deska na budově.

Zámek je jednopatrová budova s obdélným půdorysem. Táhne se podél ulice Hudcovy v centru Medlánek. Střed tvoří rizalit se zaoblenými nárožími, pěti okenními osami a portálem s průjezdem v přízemí. Dělí budovu na dvě nestejná křídla: západní má pět okenních os, východní jedenáct. Okna v uličním průčelí jsou pravoúhlá.

Dnešní podoba vychází z přestavby zřejmě z let 1811–1812, která šla v duchu empíru. Původní barokní výzdoba tehdy zanikla. Dříve byla ve vstupní části kaple. Šest místností v roce 1750 vymaloval brněnský malíř Jan Wuntschig, autor fresek v kapli i nad vstupem. V roce 1828 bylo o patro zvýšeno i západní křídlo, přestavěné na sýpku. Východní patro sloužilo k bydlení.

Na jižní straně leží park. Dříve se dělil na francouzskou a anglickou část. Dnes má 3,30 ha a roste v něm památný buk lesní červenolistý.

Uvnitř vás čeká restaurace a pivnice v přízemí, kterou umístil soukromý majitel po rekonstrukci. Zámek prošel i dalšími službami: ve 30. letech 20. století v západní části vznikla smaltovna a později tu byly klubovny a občanský výbor. Za kulturní památku byl zámek s parkem prohlášen v roce 2001.

Na budově najdete pamětní desku Rudolfa Spaziera, umístěnou roku 1992.