Zámek Liblín u Rokycan

Liblín je zámek, na kterém se dají číst proměny stavebních slohů. Základem byla tvrz z šestnáctého století. Pak přišla barokní přestavba z let 1770–1780 a v polovině devatenáctého století klasicistní úpravy.

Zajímavý je i příběh majitelů. Liblín patřil od čtrnáctého století k libštejnskému panství. Vystřídali se tu Valdštejnové, Gryspekové, Štampachové, Ledeburové i Wurmbrandové. Po třicetileté válce byla ves vypálená a tvrz neobyvatelná. Obnovu zahájil až Jan Kryštof ze Štampachu.

Zastavte se tu, pokud vás baví architektura a regionální historie. Hodí se i těm, kdo rádi chodí po zámeckých parcích a hledají sochy. Areál se dá spojit s výletem na hrad Libštejn, který je odsud 1,8 km.

Počítejte s tím, že budova ve druhé polovině dvacátého století sloužila jako domov důchodců. Zámek proto berte hlavně jako místo k prohlídce zvenčí a v areálu.

Hlavní budova má dvě patra a mansardovou střechu. Fasády člení pilastry. Do zahradního průčelí sestupuje dvouramenné schodiště. V některých místnostech se dochovaly štukové stropy.

Dnešní podobu určily dvě etapy. Barokní přestavbu z let 1770–1780 nechal provést Kašpar Ledebur. Památkový katalog ji ale klade už do let 1721–1725 a spojuje ji s Piem Montecuccolim. O patro vyšší a klasicistní se zámek stal v letech 1854–1857 za Viléma Wurmbranda.

Ze zámku vede můstek k oratoři v přilehlém kostele. Tak se dalo přejít na bohoslužbu bez vycházení ven. Zasvěcení kostela se v pramenech liší: Památkový katalog uvádí svatého Jana Nepomuckého.

K chráněnému areálu patří také zámecký park se souborem soch. Obklopuje ho ohradní zeď s branami a v ní stojí kaplička. Projděte se kolem zdi, prohlédněte si sochy a od schodiště se podívejte na zahradní průčelí.

Na místě stála nejdřív tvrz, kterou si kolem roku 1530 postavil Felix Třemošnický z Předenic. Její část se nazývala starý dům. Vojtěch z Valdštejna k ní později přidal takzvaný nový dům. Z těchto staveb vyrostl zámek, který dnes vidíte.