Zámek Kňovice: tvrz, baroko a novogotika v okrese Příbram

Zámek Kňovice je zajímavý hlavně příběhem svých majitelů. První kamenný dům tu v první čtvrtině 17. století postavil Adam Felix Vojkovský, manžel dcery rybníkáře Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan. Později zámek vlastnil Pavel Michna z Vacínova. V roce 1895 ho koupil internista Emerich Maixner, který působil jako vrchní redaktor Ottova slovníku naučného.

Hodí se pro ty, které zajímá česká historie, barokní architektura a drobné památky mimo hlavní trasy. Kaple sv. Josefa u vstupu do areálu vznikla v letech 1729 až 1731. Kňovice se dají zařadit jako krátká zastávka na silnici č. 119, která spojuje Dobříš a Sedlčany.

Počítejte s jednou věcí. Zámek je v soukromém vlastnictví a není přístupný veřejnosti. S prohlídkou interiéru nepočítejte. V okolí je navíc několik dalších zámků, takže Kňovice snadno spojíte do krátkého okruhu.

Areál leží v centru obce poblíž návsi, na nepravidelném půdorysu. Severní stranu lemuje silnice č. 119. Zámecká budova stojí v severovýchodním rohu u hlavního vjezdu do nádvoří.

Budova prošla několika proměnami. Na místě tvrze vyrostl v 17. století kamenný dům. Anna Marie Viktorie, vnučka Mikuláše Franchimonta, zdědila Kňovice v roce 1709 a nechala sídlo přestavět do barokní podoby. V druhé polovině 19. století ho potomci Antonína Wanga přestavěli v novogotickém stylu.

Naproti jižnímu průčelí stojí barokní kaple sv. Josefa. Má osmiúhelníkový půdorys a hranolovitou věž s jehlancovou helmicí. Na severní straně dvora jsou čtyři navazující hospodářské budovy.

Jižní polovinu areálu zabírá park o rozloze 4 ha. Obklopuje ho kamenná zeď se dvěma barokními branami. Při stavbě kaple tu vznikla formální zahrada s osou zakončenou cihlovým altánem. Kolem ní se rozkládal krajinářský park s rybníkem a ostrůvkem. Rybník i altán zanikly a zahrada zarostla náletovými dřevinami a křovinami.

Do roku 1948 patřil zámek potomkům Emericha Maixnera. Pak byl zkonfiskován. Sídlil v něm místní národní výbor a západní část areálu využívalo zemědělské družstvo. Po roce 1989 ho získal soukromý vlastník. Dovnitř se dnes nedostanete.