Zámek Hranice: barokní stavba na základech pernštejnského hradu

Zámek v Hranicích zajímá hlavně ty, kdo rádi čtou stavbu jako knihu. Na jednom místě se vrství malý kamenný hrádek, pernštejnský hrad, renesanční zámek a barokní podoba.

Hodí se také k příběhům moravské šlechty. Hranice patřily pánům z Cimburka a Pernštejnům, kteří je drželi v letech 1475–1547. Později tu sídlil Václav Mol z Modřelic. Za stavovského povstání proti Habsburkům ho zvolili mezi 12 moravských direktorů. Po bitvě na Bílé hoře přišel o majetek a zemřel roku 1625 na brněnském Špilberku.

Pozornost si zaslouží severní arkádové křídlo z let 1600–1609. Popis ho označuje za unikátní.

Zámek není muzeum zamčené v minulosti. Slouží jako městský úřad a nádvoří po rekonstrukci dostalo skleněný příkrov. Hodí se proto na zastávku při procházce centrem Hranic, třeba s dětmi, které zajímají hradní věže.

Přijdete ke trojkřídlé budově v centru města. Její počátky sahají k městské tvrzi, kterou nahradil malý kamenný hrádek. Pernštejnové ho později výrazně rozšířili, snad mezi rokem 1480 a 1514. Z té doby pochází válcový základ dnešní zámecké věže.

Věž v renesanci dostala osmibokou nástavbu a kuželovou střechu s podsebitím. Na ní uvidíte korouhvičku z doby Zdeňka Žampacha z Potštejna. Za jeho vlády vzniklo i severní arkádové křídlo.

Renesanční podobu zámku vytvořil Jan Kropáč z Nevědomí, který si Hranice vybral za sídelní město. Tehdejší zámek se od dnešního lišil jen o něco kratším západním křídlem a severním zakončením. Severní křídlo ještě nestálo, a zámek tak od hospodářské části oddělil jen příkop.

Uvnitř hledejte stopy Václava Mola z Modřelic. Jeho podpis se dochoval hlavně v interiérech, které jsou podle popisu dosti poničené časem.

Dnešní zámek je živou budovou. Sídlí v něm městský úřad. Nádvoří po rekonstrukci zakrývá skleněný příkrov, takže vzniklo světlé atrium. Staré zdi tak uvidíte v nezvykle moderním prostoru.