Kapitulní děkanství v Olomouci

Tady se potkává dějepis, architektura i hudba. Budova vznikla spojením tří původně samostatných celků a nejstarší jádro sahá do konce 13. století. V roce 1306 tu byl zavražděn poslední Přemyslovec, král Václav III.

Zajímavý je i hudební příběh. V roce 1767 tu pobýval Wolfgang Amadeus Mozart, když onemocněl černými neštovicemi. Po uzdravení složil symfonii F-dur a věnoval ji městu Olomouc.

Dům ocení ti, koho baví stavební vývoj. Uvidíte stopy gotiky, renesance, baroka i úprav z 19. století.

Hodí se pro milovníky historie a církevního umění. Muzeum využívá rozsáhlé umělecké sbírky olomouckého arcibiskupství. Zajít sem můžete i s dospívajícími, které může zaujmout příběh o králově vraždě a o Mozartovi.

Přijdete do areálu olomouckého hradu, který patří k nejstarším trvale osídleným lokalitám střední Evropy. Od Václavského náměstí odděluje budovy děkanství barokní kovaná mříž.

Hlavní palácová budova má barokní podobu z první poloviny 18. století. Za děkana Kašpara Florentina Glandorfa dostaly reprezentační interiéry bohatou štukovou a malířskou výzdobu. Přibylo východní křídlo a hospodářský dvůr se rozšířil.

V 19. století vznikl Erbovní sál. Najdete v něm erby 261 šlechtických kanovníků. Na severním průčelí si všimněte „Krvavé pavlače“ s kamennou deskou. Připomíná zavraždění krále Václava III.

K budově patří domácí kaple sv. Barbory v okrouhlé věži bývalého gotického Nového hrádku. Věž má novou báň s měděnou krytinou. Schodiště kapli spojuje s kostelem sv. Anny.

Budova má i novodobější příběh. Po druhé světové válce ji stát zestátnil a před rokem 1989 ji využívala Pedagogická fakulta Univerzity Palackého. Po navrácení církvi se rozhodlo o muzeu. Stát se zavázal zaplatit rekonstrukci a pokrýt provozní náklady. Vlastníkem je Metropolitní kapitula u svatého Václava.