Klášter kartuziánů v Olomouci

Kartouza v Olomouci už nestojí. Místo ale vypráví příběh řeholního společenství, které se rozhodlo žít uvnitř městských hradeb.

Příběh začíná rokem 1428, kdy kartuziáni koupili v Olomouci dům s kaplí. Pokračuje stavbou kostela Nanebevzetí Panny Marie a třicetiletou válkou. Tehdy za zdmi klauzury ukryli jezuité zbytek své knihovny. Vrcholí barokní přestavbou, kterou 3. listopadu 1690 završilo vysvěcení kostela se sedmi novými oltáři. Končí 19. ledna 1782, kdy byl klášter zrušen.

Zastavení tu ocení lidé, kteří rádi čtou město jako knihu. Hodí se milovníkům církevních dějin i těm, kdo chtějí pochopit, jak se Olomouc proměňovala. Bez znalosti příběhu tu uvidíte jen městské ulice. S ním si dokážete představit klášterní areál, který kvůli sobě posouval i hradby.

Nejlépe poslouží jako součást delší procházky po centru. V okolí je několik muzeí, galerií a další klášter.

Počítejte s procházkou městem, ne s prohlídkou budov. Klášter byl zrušen a jeho místo dnes určují ulice Koželužská, Hanáckého pluku a Dobrovského na návrší v severovýchodní části historického jádra.

Při chůzi si můžete připomínat, jak areál rostl. Kartuziáni nejdřív získali pozemek na Předhradí. Ten jim nestačil, proto se rozšířili i za přilehlé hradby a město muselo postavit nový úsek opevnění. Stavbu zpomalovalo, že řádu chyběly peníze. Ještě roku 1514 ho král osvobodil od zemské berně pro chudobu.

Pozdější doba přinesla zlepšení. V roce 1669 koupili statek Doubravici a od roku 1675 klášter obnovovali. Převor Wiedeman přidal nový knihovní sál pro sbírku rukopisů, prvotisků a knih. V roce 1776 byly v kostele vysvěceny čtyři mramorové oltáře, včetně oltáře sv. Jana Nepomuckého v samostatné kapli.

Po zrušení v roce 1782 opustil dům převor a šestnáct mnichů. Umělecké zařízení se rozvezlo a z kláštera se stala vojenská pekárna. V letech 1839–46 na jeho místě vyrostla Špitálská kasárna.

Hodí se vzít si s sebou příběh, třeba uložený v telefonu. Chórové lavice kartouzy z Králova Pole jsou dnes v prostějovském kostele Povýšení sv. Kříže, ale to je jiný výlet.