Klášterní rezidence Tasovice – ruiny Tasovického mlýna

Tady nenajdete opravený zámeček. Uvidíte ruiny, které mají za sebou dlouhý příběh. Mlýn založili koncem 13. století na pozemcích kláštera znojemských klarisek. První písemná zmínka pochází z roku 1520. Pak přišly přestavby, hostinec s tanečním sálem a kinem a nakonec požár v roce 2009.

Místo ocení ti, koho zajímá historie mlynářství. Hodí se i těm, kdo rádi čtou stavby podle zdí, arkád a půdorysů. Je to také zastávka pro ty, kdo chtějí poznat klášterní hospodářství mimo město.

Areál prošel proměnami i na papíře. V letech 1958–1987 byl chráněn jako nemovitá kulturní památka. Pak ochranu ztratil. Od roku 2026 ji má znovu. Pokud sledujete osudy ohrožených památek, je Tasovice zajímavý příklad.

Přicházíte k trojkřídlé stavbě, která obklopuje dvůr o dvou úrovních. Nejdelší, jižní strana měří 55 m a přiléhá k mlýnskému náhonu. Tam stála mlýnice o půdorysu 27 × 14 metrů.

Vedle mlýnice jsou bývalé obytné prostory. Na straně do dvora mají v přízemí arkádovou chodbu. Dřevěná pavlač nad ní se zřítila. V jihovýchodním rohu dvora stojí hranolová věž se schodištěm. Dovnitř se dřív vjíždělo průjezdem ve východním křídle. U vjezdu býval vinný sklep, později ještě prodloužený.

Zajímavé je i to, jak mlýn dostával vodu. Od jezu ji vedl náhon dlouhý 1100 metrů. V roce 1930 tu přibyla Francisova turbína. Mlýn tedy nebyl odkázán jen na vodní kolo.

Nejstarší část tvoří pozdně gotické obytné stavení. Před rokem 1550 ho znojemský měšťan Kryštof Hynkl prodloužil východním směrem o částečně klenutou jižní část na rohu.

Mletí na mouku skončilo v 50. letech 20. století. Zařízení se krátce používalo jen ke šrotování a k turbíně připojili elektrický generátor. Potom budovy sloužily k bydlení a jako hostinec. V letech 2010–2011 se opravil mlýnský náhon a jeho vtokový objekt.