Klášter servitů v Jaroměřicích nad Rokytnou

Klášter je dobrá zastávka pro ty, kdo chtějí poznat barokní Jaroměřice i mimo zámek. Jeho příběh se pojí s loretou, kterou servité převzali do duchovní správy. Z areálu lorety se dochovaly jen zbytky, a to hned vedle kláštera.

Zajímavý je i osud budovy po zrušení kláštera. Mniši museli odejít do 18. prosince 1784. Nový majitel chtěl v budově zřídit továrnu na sukno, ale k tomu nedošlo. Později tu našly místo fara a škola.

Návštěva se hodí pro milovníky církevních dějin, památek a drobných historických příběhů. Dobře ji spojíte s procházkou městem. Zámek leží 0,3 km odtud a Muzeum Otokara Březiny 0,6 km.

Údaje o otevírací době ani o prohlídkách ve vstupních datech nejsou. Raději si je ověřte před cestou.

Uvidíte rozlehlou budovu dlouhou asi 53 m a širokou asi 23 m. Má dvě patra a v každém z nich 12 oken. Uvnitř chodba dělila poschodí na dvě části.

Původní uspořádání bylo promyšlené. V přízemí býval provoz kláštera. V patrech sídlilo převorství, byl tu refektář, knihovna, archiv a noviciát. Mniši bydleli v celách.

U kláštera se dochovaly zbytky areálu jaroměřické lorety. Se stavbou lorety se začalo v roce 1668, klášter se stavěl od roku 1675. Dostavěn a posvěcen byl 15. října 1679. Servité přišli do města na pozvání Jana Antonína z Questenberka.

Příběh budovy pokračoval i po zrušení kláštera na podzim 1784 v rámci reforem Josefa II. Koupil ji hrabě Dominik Ondřej II. z Kounic a Questenberka. V roce 1814 změnila majitele a roku 1830 připadla pod správu jaroměřického panství. Od roku 1813 v ní měla prostory fara a škola. Škola tu zůstala do roku 1899.

Zahrada na svahu mezi silnicí a klášterem se ve druhé polovině 19. století rozparcelovala. Vyrostly na ní rodinné domky.