Klášter křižovníků s červenou hvězdou na Starém Městě

Tady uvidíte sídlo prvního českého řádu. Založila ho svatá Anežka Česká. Klášter stojí na břehu Vltavy u místa, kde dříve začínal Juditin most. Dnes tu je Křižovnické náměstí.

Zajímavý je tím, jak se v něm vrství doba. Zachoval se prostor původního kostela svatého Ducha s částí portálu a sloupky. K němu přiléhá barokní kostel svatého Františka z Assisi, vysvěcený roku 1688. Vedle stojí secesně-neobarokní novostavba z let 1908–1912.

Místo ocení lidé, které zajímají dějiny Prahy a církevní architektura. Příběh kláštera spojuje středověký špitál, švédské obléhání roku 1648, barokní přestavbu i dva nucené odchody řádu ve 20. století. Dozvíte se také, že tu stál pivovar. Jako první v českých zemích začal roku 1844 stáčet pivo do lahví.

Hodí se na zastavení při procházce kolem Karlova mostu. V okolí je několik dalších muzeí a klášterů.

Areál ohraničují Křižovnické náměstí, Vltava, Platnéřská a Křižovnická ulice. Z náměstí uvidíte průčelí generalátu se špitálem. V roce 1846 ho zvýšili o patro a dostal štít s atikou a tympanonem podle architekta Vincence Kulhánka.

Dominantou je kostel svatého Františka z Assisi. Navrhl ho Jean-Baptiste Mathey. Stavba začala roku 1679 a vysvěcen byl roku 1688. Patří k prvním barokním řádovým ústředím v Českém království.

Klášter původně sloužil jako špitál. Bratři pečovali o poutníky a nemocné. Místo vybrali záměrně, protože leželo u Karlova mostu na hlavní cestě k staroměstskému tržišti. Stavba začala 21. května 1252.

Dnešní podobu určily dvě velké proměny. Po švédském obléhání Starého Města roku 1648 byl areál silně poškozen. Od roku 1663 pak následovala barokní přestavba. Poslední velká přestavba proběhla v letech 1908–1912. Většina starších budov tehdy zmizela. Zůstal kostel, generalát se špitálem a vybrané prostory pozdně gotického starého převorství. Zbytek nahradila novostavba architekta Josefa Sakaře.

Při přestavbě zanikl i křižovnický pivovar na rohu Křižovnické a Platnéřské ulice. Ve 20. století museli bratři klášter dvakrát opustit. Poprvé za nacistické okupace, podruhé za komunismu.