Propast Macocha u Vilémovic v Moravském krasu

Macocha je přírodní útvar, o kterém se vypráví už přes dvě stě let. První záznam pověsti o ní pochází z roku 1793. Suchá část propasti je hluboká 138,4 m. Při pohledu dolů se vám zatočí hlava.

Zajeďte sem, pokud vás zajímá příroda a krasové jevy. Hodí se i milovníkům příběhů. Propast má dvě pověsti o macešce a nevlastním synovi. Každá končí jinak.

Místo ocení také ti, kdo mají rádi historii objevů. Na dno sestoupil člověk prokazatelně už v roce 1723. První vědeckou expedici vedl roku 1784 Karel Rudzinský. Karel Absolon sem sestoupil v roce 1901 a začal další éru objevů.

Macocha je i dobrý výchozí bod. Hned vedle jsou Punkevní jeskyně. V okolí najdete další jeskyně a hrady.

Do propasti se podíváte z můstku nad jejím nejvyšším místem. Železný můstek tu stojí od roku 1882. Nahradil starší dřevěný gloriet z počátku 19. století. Vyrobily ho blanenské Salmovy železárny. Jméno Ripka Warte dostal po brněnském průmyslníkovi Adolfu Ripkovi. Je celoročně přístupný. Správa jeskyní Moravského krasu ho opravila v červnu 2007.

Na dně leží dvě jezírka. Horní macošské je hluboké 11 m. Dolní má hloubku nejméně 50 m.

U zábradlí si vzpomeňte na pověst. Podle první vesničan ovdověl a znovu se oženil. Macecha pak chlapce vylákala k propasti a shodila ho. Zachytil se kousek pod okrajem a sousedé ho vytáhli. Macechu poté do propasti svrhli. Druhá verze končí jinak. Chlapec utekl do vsi a macecha skočila sama z lítosti.

Historie sestupů je dlouhá. Poprvé se o propasti píše roku 1663. V roce 1748 ji zdolala expedice horníků. V roce 1909 byly objeveny Punkevní jeskyně. Roku 1914 se dno propojilo suchou cestou z Pustého žlebu. Cestu ponornou říčkou Punkvou zpřístupnili roku 1933 pomocí dynamitu.

Pozemky u propasti získala po roce 1989 obec Vilémovice. Obec vybírala vstupné na můstek už za první republiky.