Točník – zřícenina hradu Václava IV. u Žebráku

Točník není klasický obranný hrad. Václav IV. ho stavěl na konci čtrnáctého století jako odlehlý útulek, kde by se mohl věnovat hostinám a lovům v okolních lesích. Obrana ustoupila pohodlí. Palác stojí na snadno ohrozitelné čelní straně a vodní zdroj zůstal mimo hradby. Proto Točník patří k objektům na hranici mezi hradem a zámkem.

Hrad je kulturní památka. Spolu se zříceninou Žebráku tvoří národní kulturní památku.

Zajeďte sem, pokud vás zajímají středověké dějiny. Na hradě v roce 1412 jednal Jan Hus se Štěpánem z Pálče o papežských odpustcích. Král tu v roce 1401 vydal první listinu s privilegii pro České Budějovice.

Vezměte děti. V hradním příkopu žijí medvědi brtníci Martin a Agáta, kteří se narodili 13. ledna 2013 v Žatci. Účinkovali v seriálu Méďové na cestách.

Hodí se i pro ty, kdo rádi spojí dva hrady v jednom výletu. Žebrák je odsud 0,6 km.

Hrad stojí na Zámeckém vrchu nad vesnicí Točník, asi 1,5 kilometru severně od Žebráku. Je to zřícenina, ale dvě dominanty se dochovaly částečně: dva paláce.

Ve větším paláci býval druhý největší hradní sál v Čechách. Menší královský palác stojí nezvykle na nejohroženější straně hradu. Všimněte si kvalitních architektonických detailů a také množství východů. Díky nim mohl panovník palác i hrad snadno opustit.

U vstupu zaujme první nádvoří. Přístupová cesta se tu prudce stáčí. Šlo o jediný moderní obranný prvek hradu, který předznamenal pozdější barbakany.

Hradní příkop slouží jako medvědárium. Žijí v něm medvědi brtníci Martin a Agáta.

Hrad je přístupný v návštěvních hodinách. Aktuální informace hledejte na webu hradu. Každoročně se tu koná akce Ve znamení kalicha.

Při procházce myslete na proměny hradu. Po husitských válkách, kdy roku 1425 úspěšně odolal krátkému obléhání, ho drželi zástavní majitelé. Patřili k nim Kolovratové, páni z Gutštejna a Vartenberkové, kteří ho upravili v pozdně gotickém slohu. Lobkovicové přidali renesanční úpravy. Pak hrad chátral. Třicetiletá válka zpustnutí urychlila a v sedmnáctém století byl definitivně opuštěn.

Archeologický výzkum z roku 1999 navíc doložil osídlení vrcholu vrchu už v době halštatské.