Šluspárk – zaniklý hrad u Úhlejova

Šluspárk není hrad se zdmi a věžemi. Je to místo pro ty, kdo rádi čtou krajinu a z valů a příkopů si skládají obraz dávné stavby.

O hradu se nedochovaly žádné písemné prameny. Název je nejspíše novodobý. Vše, co o hradu víme, pochází z archeologického výzkumu. Podle něj byl obydlen krátce, okolo poloviny třináctého století, a zanikl nenásilně.

Zajímavé je i zařazení. Tomáš Durdík počítá Šluspárk mezi nejstarší šlechtické hrady nižší kvalitativní úrovně. Malé množství nálezů ale naznačuje, že nešlo o panské sídlo. Mohl sloužit jako vojenský opěrný bod na hranici panství, nebo jako kolonizační provizorium.

Hodí se pro milovníky hradní archeologie, pro pěší a cyklisty na Jičínsku i pro rodiny, které chtějí dětem ukázat, jak vypadal středověký hrad před érou kamenných paláců. Informací na místě asi nebude mnoho. Vyplatí se přijít s načtenými základy.

Hrad leží jihovýchodně od Úhlejova, u silnice mezi Třebihoští a Miletínem. Uvidíte nízké návrší z turonského slínovce, na kterém stál.

Jádro mělo oválný půdorys o rozměrech 65 × 30 metrů. Obíhá ho příkop s plochým dnem, široký čtyři až pět metrů, a vnější val. Val je dole široký pět až sedm metrů a vysoký okolo tří metrů. Na jižní straně, odkud se k hradu přicházelo, bylo opevnění zdvojené. Nejlépe to poznáte, když obejdete celé jádro.

Východní část opevnění zničila stavba sousední silnice. Na této straně proto nehledejte souvislý val.

Zdi tu nenajdete. Pahorek jádra původně ohraničovala zeď z kamenů kladených na sucho a palisáda. Zástavba byla převážně dřevěná, a tak po ní nezůstalo nic nad zemí.

Počítejte s tichou procházkou terénem, ne s prohlídkou s výkladem. Dobře se k ní hodí pevná obuv. Při chůzi po valu i po dně příkopu si představte, jak zde stála palisáda a dřevěné domy. Pak můžete pokračovat do blízkého Miletína. S jeho řádem německých rytířů souvisí jedna z hypotéz o zániku hradu.