Budyně nad Ohří – vodní hrad a zámek u Litoměřic

Budyně nad Ohří je místo pro ty, kdo rádi čtou příběhy starých rodů přímo v krajině, kde se odehrály. Hrad nejspíš založil Přemysl Otakar II. Později ho získali Zajícové z Hazmburka a udělali z něj jednu ze svých předních rezidencí.

Zaujme vás, pokud vás baví středověké dějiny. Hrad střídal majitele, králové ho zastavovali i dobývali zpět. V patnáctém století se v jeho zdech řešil spor krále Jiřího z Poděbrad s katolickou opozicí.

Hodí se také na výlet po hradech a zámcích kolem Ohře. Uvidíte, jak se z vodní pevnosti stalo renesanční sídlo, a pak můžete pokračovat k blízkým zámkům a klášterům.

Hrad je chráněn jako kulturní památka. Otevírací dobu a vstupné si před cestou ověřte na webu města Budyně nad Ohří, protože ve vstupních údajích je nemáme.

Vezměte si pohodlné boty a trochu zvědavosti. Příběhy se tu pletou dohromady, ale když znáte jména Zajíců, začnou do sebe zapadat.

Přijedete do města Budyně nad Ohří, kde stojí bývalý vodní hrad. Dnes na něj pohlížíte hlavně jako na zámek. Ve druhé polovině šestnáctého století ho totiž Zajícové přestavěli na renesanční sídlo.

Historie místa je starší než hrad. První písemná zmínka o Budyni pochází z roku 1173. Panovnický dvorec tehdy pravděpodobně stál v místech pozdějšího kostela Panny Marie Sněžné. Roku 1218 tu pobýval Přemysl Otakar I. a potvrdil listinu litoměřické kapituly. Hrad vznikl až ve třináctém století na místě obyčejné zástavby.

Pak přišla doba zástav a změn majitelů. Na začátku čtrnáctého století zde sídlila Griffina Haličská. Roku 1316 hrad dobyl zpět Jan Lucemburský. Dne 23. ledna 1336 ho vyměnil se Zbyňkem Zajícem z Valdeka za hrad Žebrák.

Zajícové z Hazmburka drželi Budyni až do roku 1614. Tehdy zadlužený Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka prodal panství Adamovi ze Šternberka. Význam hradu od té doby pomalu upadal. Po třicetileté válce ztratil sídelní funkci úplně, protože významnějším sídlem Ditrichštejnů se stal zámek v Libochovicích.

Při prohlídce si připomeňte i rok 1469. Hrad tehdy obléhalo vojsko Jiřího z Poděbrad a Jan Zajíc z Hazmburka unikl z obležení směrem k Žitavě.