Žofín – zaniklý lovecký zámeček u Pohorské Vsi

Žofín je příběh o tom, jak rychle může zmizet celé stavení. Jiří Jan Buquoy nechal zámeček postavit v roce 1852 a pojmenoval ho po manželce Žofii Oettingen-Wallersteinové. O sto let později z něj bylo sídlo pohraniční stráže. V roce 1980 ho stáhli k zemi.

Zajeďte sem, pokud vás zajímá historie pohraničí. Místo oceníte i tehdy, když rádi hledáte stopy zaniklých staveb v krajině. Zámek tu už nestojí, takže si cestu zvolte podle zájmu o příběh, ne o prohlídku.

Hodí se také ke kratší zastávce. Okolí bývalého zámečku bylo upravené jako park a obora. Dodnes tu rostou skupiny stromů, které se tehdy vysazovaly. Zbytky altánu jsou nepatrné, takže si dejte pozor a dívejte se pod nohy.

Před výletem si přečtěte, jak zámeček vypadal. Na místě pak snáz poznáte, kde stál.

Zámek neuvidíte. Zbourali ho v roce 1980 a sutiny rozhrnuli do svahu. Co tu tedy je? Svah nad údolím, osada a okolí, které kdysi tvořilo parkově upravenou oboru.

Stačí si představit, jak to vypadalo dřív. Zámeček měl půdorys ve tvaru písmene H. Přízemí bylo kamenné, patro dřevěné v alpském stylu. Mezi křídly vedl trakt se vstupní bránou a věžičkou, přímo v ose cesty z Černého Údolí. Svah držela opěrná zeď, ke které přiléhaly stáje a dílny. Vjezd hlídaly sochy dvou jelenů a štíty zdobily vyřezávané jelení hlavy s parožím.

Uvnitř byl hlavní sál s krbem. Na jeho stropě býval vyobrazený rodokmen Buquoyů až k zakladateli zámku. V kulečníkovém sále visely ručně malované tapety s loveckými výjevy. Vedle sloužila pracovna hraběte.

Po vzniku hraničního pásma v 50. letech 20. století se do budovy nastěhovala pohraniční stráž a zničila většinu interiérů. Armáda ji užívala do roku 1978. Pak zámeček pustl a propadla se mu střecha.

Na místě dnes najdete nepatrné zbytky altánu a místy skupiny stromů ze starých parkových úprav. Podle dostupných údajů slouží zbytky bývalých hospodářských budov k rekreaci.