Zámek Vranov nad Dyjí: barokní sál a vranovská kamenina

Vranov je místo pro ty, kdo mají rádi baroko a příběhy šlechtických rodů. Zámek vznikl na místě hradu, který zmiňuje Kosmova kronika k roku 1100. Po požáru v roce 1665 ho Althannové přestavěli podle plánů Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.

Nejvíc zaujme Sál předků. Měří 25 × 15 × 15 m a v kupoli má fresku Johanna Michaela Rottmayra.

Zámek se hodí i vám, kdo se zajímáte o užité umění. Expozice klade důraz na vranovskou kameninu. Tamní továrna ovlivnila výrobu kameniny v českých zemích i za jejich hranicemi.

Přijedou si na své také filmoví fanoušci. Natáčela se tu Nesmrtelná teta, Císařovy nové šaty nebo Andělská tvář. Vznikl tu i americký film XXx.

Zámek spravuje Národní památkový ústav a je přístupný veřejnosti. Aktuální informace hledejte na webu zámku.

Prohlídka vás zavede do původních barokních interiérů. Hlavní částí je Sál předků. Stojí v něm sochy předků pánů z Althannu a nad nimi se klene kupole s freskou. Druhým barokním prostorem je zámecká kaple Nejsvětější Trojice z přelomu 17. a 18. století.

Návštěvnická instalace zahrnuje také více než 20 dalších místností. Ukazují, jak se ve Vranově bydlelo na konci 18. století a v celém 19. století. Zvláštní místo mají ukázky z vranovské továrny na kameninu.

Z nejstaršího hradu zůstala jen hradební zeď a tři věže. Dobře z nich poznáte, že zámek původně hájil jižní hranici země jako součást podyjské obranné soustavy.

Pozornost si zaslouží i krajina kolem zámku. Už za Althannů ji v 18. století upravili na přírodní park s řadou drobných staveb. V 19. století park dovršili Mniszkové a Stadničtí, dva spřízněné rody polského původu.

Za druhé světové války zámek koupil jako říšský konfiskát německý baron Gebhard von der Wense-Mörse. Po válce přešel do státního vlastnictví.