Zámek Věž na Vysočině: barokní zámek na návsi

Zámek Věž je cíl pro ty, koho zajímá, jak se venkovské sídlo měnilo s každým majitelem. Začínal jako barokní stavba kolem roku 1700. Později dostal rokokové průčelí, klasicistní úpravy a v roce 1820 podobu ve stylu empíru.

Příběh majitelů je pestrý. Byl tu císařský důstojník z Burgundska, hrabě Deym se šestnácti potomky i obchodník z Velkého Meziříčí, který zbohatl na armádních zakázkách. Častým hostem Eduarda von Krziwanek tu býval K. H. Borovský.

Hodí se pro milovníky architektury a místní historie. Zámek stojí přímo v obci, snadno ho tedy zařadíte do výletu po okolí. V dosahu několika kilometrů jsou další zámky, hrady i rozhledna.

Od roku 1958 slouží budova jako domov důchodců. Počítejte proto s tím, že ji uvidíte hlavně zvenku, z návsi. Otevírací dobu ani možnost prohlídky ve vstupních údajích nemáme, ověřte si je předem.

Zámek najdete přímo na návsi v obci Věž. Uvidíte budovu, která nese stopy několika staletí.

Základ je barokní. Postavit ho nejspíš nechal Jan Bartoloměj Vernier de Rougemont kolem roku 1700. Tehdy se zámku říkalo Černá věž. V letech 1728–1730 přibylo severní křídlo s jednolodní kaplí sv. Jana Nepomuckého. Přestavbu zadal rytíř František Josef Mozar.

Průčelí dostalo v letech 1740–1750 rokokovou úpravu. Dohlížela na ni Marie Karolína, manželka hraběte Václava Ignáce Deyma ze Stříteže. Na konci 18. století přišla klasicistní přestavba a v roce 1820 úprava ve stylu empíru. Vzhled tedy vznikal postupně.

Zámek zažil i těžké chvíle. V roce 1881 ho zasáhl požár a ještě téhož roku ho koupil dr. Antonín Waldert. Oprav se zámek i s kaplí dočkal až na počátku 20. století, kdy patřil Robertu Stanglerovi. Stanglerové ho drželi do roku 1948, kdy jim byl zkonfiskován.

Od roku 1958 je uvnitř domov důchodců. Zámek proto vnímejte jako památku v běžném provozu obce. Prohlédnete si ho z návsi a můžete si všímat rozdílů mezi barokními, rokokovými a empírovými prvky.