Zámek Seč: renesanční budova s dřevěným potrubím

Zámek v Seči není velká prohlídková trasa. Je to budova, která zažila úpadek i záchranu a dnes slouží městu. Hodí se pro ty, kdo rádi čtou příběh domu z jeho zdí.

Stojí na místě starší tvrze. Do dnešní renesanční podoby ho přestavěl Karel Záruba z Hustířan. Letopočet 1610 najdete na portálu. Po roce 1628 přestal být panským sídlem a sloužil jako sýpka, skladiště a ovčín. V roce 1757 ho popisovali jako polozbořený.

Zajímavý je i technický doplněk. Před portálem je vystavený kus původního dřevěného potrubí k vodní elektrárně Seč I. Vzniklo za druhé světové války a dřevo se tehdy použilo místo nedostatkové oceli.

Zastavte se tu, pokud jedete k Sečské přehradě nebo k zříceninám hradů Oheb a Vildštejn. Potěší milovníky architektury, regionálních dějin i technických památek.

Uvidíte pozdně renesanční budovu a dochovanou část ohradní zdi se vstupní branou. Zámek i zeď jsou chráněné jako kulturní památka. Nejstarší písemná zmínka o zámku pochází z roku 1577. Dnešní podobu dostal při přestavbě dokončené v roce 1610.

Nejlépe si prohlédnete historický portál. Přímo před ním je vystavený jeden segment dřevěného potrubí. Vedlo vodu do elektrárny Seč I a patřilo k přivaděči postavenému v letech 1941–1943. Dřevo se zvolilo patrně proto, že říšská správa nedovolila použít ocel potřebnou pro zbrojní průmysl. V roce 2010 potrubí nahradilo ocelové. Další zbytky dřevěného potrubí jsou na lokalitě Na Bělidle a u autokempingu Pláž.

Počítejte s tím, že zámek není muzeum. Od roku 2007 patří městu a sídlí v něm městský úřad. Prohlídku proto plánujte hlavně zvenku.

Budova má dlouhý a proměnlivý příběh. Požár v roce 1852 zcela zničil dřevěné první patro. Auerspergům patřil zámek do roku 1925. V roce 1948 přešel na stát. Na přelomu 60. a 70. let 20. století prošel rozsáhlou rekonstrukcí se zachováním renesančních prvků. Po ní se stal sídlem národního výboru.