Zámek Mlýnce u Vroutku: novogotický zámek v okrese Louny

Mlýnce nejsou zámek, do kterého se vstupuje s lístkem v ruce. Veřejnosti je nepřístupný. Zajímavý je jinak: na jednom místě se potkává několik století proměn. Po husitských válkách tu stála tvrz, v roce 1733 ji nahradil barokní zámek a v letech 1883–1889 dostal novogotickou podobu. Dějiny budovy uzavírá požár z roku 1967.

Hodí se pro ty, které baví architektura a příběhy šlechtických panství. Ocení ho fotografové starších staveb i pěší turisté. Kolem zahrady vede žlutě značená trasa z Lubence, takže zámek snadno zařadíte do pěšího výletu.

Počítejte s tím, že uvidíte hlavně vnější podobu stavby a okolí. Zámek stojí přímo ve vsi, nemusíte kvůli němu nikam odbočovat z cesty. Dobře ho spojíte s dalšími zámky v okolí. Nejbližší jsou Skytaly a Lužec.

Přijdete do malé vesnice, kde zámek stojí přímo mezi domy. Dovnitř se nedostanete. Prohlédnete si ho zvenku a z cesty podél zahrady.

Na první pohled zaujme mansardová střecha se stupňovitými novogotickými štíty. Budova má čtyři křídla kolem obdélníkového nádvoří. Schodiště byla v protilehlých nárožích.

Dnešní vzhled vznikal postupně. Nejstarší doloženou stavbou byla tvrz, na které po husitských válkách sídlili Harantové z Kořen. V roce 1614 ji koupil Václav starší ze Štampachu. V roce 1622 přišel za účast na stavovském povstání o veškerý majetek. Mlýnce o rok později získala jeho manželka Barbora z Malešic a Poutnova a její potomci panství drželi až do 19. století.

Tvrz nechal v roce 1733 zbořit Václav Kager ze Štampachu a postavil na jejím místě barokní zámek. Novogotickou podobu mu v letech 1883–1889 dali bratři Josef, Alfons a Jiří Baernreutherové. Přistavěli kapli a založili park s alejí pnoucích růží.

Po roce 1950 patřil zámek lubeneckému státnímu statku. Byly v něm byty, kanceláře a jídelna. Po požáru v roce 1967 se obnovila jen malá část, která dál sloužila jako kuchyně a jídelna.