Zámek Loučka ve Zlínském kraji

Loučka není zámek vyleštěný pro prohlídky. Je to místo pro ty, které zajímá osud památek a regionální dějiny.

Za hraběte Leopolda z Lambergu, který Loučku držel v letech 1769–1803, se z nevelkého venkovského sídla stalo jedno z center moravského osvícenství. Přijížděli sem četní hosté. Jedním z nich byl Leopoldův starší bratr Maxmilián Josef z Lambergu, autor francouzsky psaných knih a filosofických pojednání. Současníci mu říkali „moravský Démokritos“.

Příběh má i zbojnickou kapitolu. Majitel Antonín František z Deblína tu v letech 1739–1740 ukrýval skupinu Mikuláše Krampoty z Liptálu. Odměnou dostal šavli pobitou stříbrem.

Později zámek koupil zlínský podnikatel Tomáš Baťa. Rodina ho využívala jako letní rezidenci až do roku 1945.

Přijeďte, pokud vás baví historie a zajímá vás, jak vypadá památka po desetiletích bez řádné údržby. Údaje o otevírací době ani o prohlídkách ve vstupu nemáme, ověřte si je předem.

Zámek stojí v obci Loučka. Je to přízemní budova obdélníkového půdorysu. Stojí těsně vedle kostela Krista Dobrého pastýře, bývalého hospodářského dvora a obecní silnice. Kostel financoval hrabě Leopold z Lambergu a vznikl v letech 1777–1778.

Nejvýraznější je mansardová střecha s vikýři. Některé koncové střešní tašky mají podobu maskaronů, tedy zdobených tváří. Fasády se zrekonstruovaly jen částečně, takže uvidíte vedle sebe upravené i zanedbané plochy.

V první polovině 90. let 20. století zbourali celé jihovýchodní křídlo. Na jeho místě později vyrostla novodobá replika. Zbytku budovy hrozila demolice ještě na počátku 21. století, k té ale nedošlo.

Zámek je od 3. května 1958 kulturní památkou. Zároveň je na seznamu ohrožených nemovitých památek. Národní památkový ústav v roce 2013 popsal jeho stav jako havarijní. Střecha byla děravá a kryla ji jen provizorní krytina. Části krovu byly vážně poškozeny. V interiérech zanikaly zbytky historické výmalby a štukové výzdoby.

Uvnitř se dochovaly zlomky barokní fresky a štuků. Po roce 1989 zámek restituovala rodina Baťových. Dřív v něm sídlily kanceláře a dílny místního JZD, byty a školní třídy. Park kolem rozšířili Mohrweiserové, kteří zámek vlastnili od roku 1803.