Zámek Linhartovy ve Městě Albrechticích

Linhartovy jsou zámek, na kterém se dobře čtou dějiny pohraničí. Začínal jako vodní tvrz. Za Haugviců z Biskupic ho přestavěli na renesanční sídlo. Na přelomu 17. a 18. století z něj Sedlničtí z Choltic udělali raně barokní zámek. Panství se připomíná v listině z roku 1377.

Zajímavý je i příběh 20. století. V roce 1943 sídlila v zámku německá vojenská nemocnice a téhož roku vypukl požár, který zničil střechu. Budova pak chátrala. Po roce 1989 přišly opravy fasád a v roce 2003 další větší rekonstrukce.

Zámek ocení lidé, které zajímá architektura a historie. Všimnete si hlavní fasády s pilastry a věže v rohu budovy. Hodí se i pro ty, kdo rádi chodí parkem. Park se rozkládá na české i polské straně hranice a roste v něm dub, jehož stáří odhadují na 850 let.

Dojedete sem po silnici I/57 z Krnova. Vesnicí vede také železniční trať Krnov – Jindřichov ve Slezsku. Zámek je kulturní památka a má vlastní web.

Uvidíte rozsáhlou čtyřkřídlou budovu na čtvercovém půdorysu. Je jednopatrová s polopatrem. V severozápadním rohu stojí válcová věž, která budovu převyšuje o jedno patro.

Hlavní, východní fasáda má devět os. V přízemí ji člení vrypy naznačující velké kvádry. Okna rámují šambrány. Od římsy prvního patra stoupají pilastry s korintskými hlavicemi. Podle popisu připomíná výzdoba fasády dílo vídeňských architektů, především Johanna Fischera z Erlachu. Starší sgrafita na fasádě zakryla barokní přestavba.

Z renesance se dochovaly klenby v zámeckých sklepích. K zámku patří kaple svatého Hyacinta. V místním kostele Povýšení svatého Kříže je náhrobek Fulštejnů z Vladětína, kterým tvrz patřila od roku 1410.

Zámek vznikl na místě vodní tvrze. Ta byla v roce 1470 dobyta vojsky uherského krále Matyáše Korvína. V 18. století nechal hrabě Josef Sedlnický z Choltic upravit interiéry a zbudovat hudební sály. Za Oppersdorfů, kteří zámek získali v roce 1855, dostal reprezentační sál novou výmalbu. Nápisy a erby předků se ale nedochovaly.

Kolem zámku se na obou stranách hranice rozprostírá park. Ve druhé polovině 20. století ho nikdo dostatečně neudržoval, přesto v něm rostly vzácné dřeviny.