Zámek Děčín nad soutokem Labe a Ploučnice

Děčínský zámek nebyl jen panským sídlem. Až do 18. století sloužil také jako důležitá zemská pevnost. Cizí i císařská vojska ji často obléhala a dobývala.

Zajímavá je skladba stavby. Základem je gotický hrad. Ve 16. století ho páni z Bünau přestavěli na renesanční zámek. Thun-Hohensteinové, kterým patřil v letech 1628–1932, ho upravili v barokním a klasicistním slohu.

Přijeďte, pokud vás baví dějiny šlechtických rodů a pevností. Vartenberkové, Bünauové i Thunové tu nechali každý svou stopu. Hodí se i pro ty, kdo chtějí vidět, jak se jedno místo proměňovalo od středověkého hradu po zámek.

Láká také poloha. Zámek se zvedá na skále přímo nad řekami, v samotném Děčíně. Dnes ho vlastní statutární město Děčín.

Aktuální informace k návštěvě hledejte na webu zámku.

Zámek stojí na pískovcové skále. Pod ní se stékají Labe a Ploučnice. Z polohy je znát, proč tu lidé chtěli mít opevnění.

Na skále bývalo nejspíš raně středověké hradiště. Písemné prameny ho zmiňují v 10. až 13. století. Archeologie ho ale nepotvrdila. Nejstarší známý purkrabí, který ho spravoval, je doložen z roku 1199.

Kamenný královský hrad vznikl v polovině 13. století. Podle historika Augusta Sedláčka ho založil Heřman ze Šumburka, který Děčín dostal od krále Václava I. v roce 1249. Na počátku 14. století připadl Vartenberkům. Ti ho drželi do roku 1511. Krátce před rokem 1370 hrad vyhořel. V roce 1423 husité pod vedením Jana Žižky vypálili město Děčín.

Ve druhé polovině 16. století přestavěli starý hrad páni z Bünau na renesanční zámek. Od roku 1628 ho vlastnili Thun-Hohensteinové. Za nich dostal barokní a klasicistní podobu. V jejich rukou zůstal do roku 1932.

Kdo se zajímá o historii, projde si tu příběh od hradiště přes gotický hrad a pevnost po panské sídlo. Zámek je kulturní památka a patří městu Děčín.