Klášter Osek: cisterciácký areál pod Krušnými horami

Osek patří k nejstarším cisterciáckým klášterům v Čechách. Mniši se tu usadili kolem roku 1197. Zakladatelem byl Slávek z rodu Hrabišiců, nejvyšší komorník krále Přemysla Otakara I.

Areál je od roku 1995 národní kulturní památkou. Spojuje dvě epochy. Z 13. století se dochovala křížová chodba a kapitulní síň s originálním pulpitem. Vrcholně barokní celek vznikl přestavbou za účasti Octavia Broggia.

Místo ocení ti, kdo mají rádi dějiny. Příběh kláštera je pohnutý: vyplenění po povstání kralevice Přemysla, tříletý odchod mnichů do Míšně, vypálení husity v roce 1421 a zrušení opatství v roce 1580.

Hodí se i zájemcům o architekturu. Na jednom místě uvidíte středověké jádro, barokní kostel, konventy i prelaturu s hodinovou věží.

Klášter leží pod Krušnými horami. Snadno ho spojíte s výletem po okolních zámcích a hradech.

Přijdete do rozsáhlého barokního areálu. Dominuje mu kostel Nanebevzetí Panny Marie. Kolem něj stojí budovy starého a nového konventu, prelatura s hodinovou věží a hospodářské budovy.

Nejstarší části sahají do 13. století. V románsko-gotické křížové chodbě projdete místy, kudy dříve chodili mniši. V kapitulní síni najdete originální pulpit.

Při procházce si připomeňte, jak klášter vznikl. Mniši původně dostali statek Mašťov od magnáta Milhošťě. Po šesti letech je odtud vyhnal. Azyl jim poskytl Slávek z Hrabišiců a usadil je v Oseku. Řádová „rodová linie“ vede přes Waldsassen, Volkenrodu, Kamp a Morimond až do Citeaux.

Dějiny kláštera nebyly klidné. Boreš z Rýzmburka, bratr opata Slávka, klášter vyplenil po povstání kralevice Přemysla. Později z bitvy u Kressenbrunnu v roce 1260 přivezl pro klášter ostatek sv. Jana Křtitele. Za Jana Lucemburského se Osek stal klášterem královským. V červenci 1421 ho dobyla a vypálila husitská vojska Pražanů.

Po zrušení opatství v roce 1580 klášter spravovala pražská arcibiskupská konzistoř. Arcibiskup Karel z Lamberka nechal zničit klášterní archiv. Písař ale zachránil Codex Damascus, opis důležitých listin. Klášterní život obnovili v roce 1626. Nového opata zvolili až v roce 1650.